Čau!!!Rozhodl jsem se že se přihlásím na vaše stránky a tak jsem si usmyslel udělat vám radost a napsat básničku.Tady je: Podzim
Vidím listí žluté,hnědé,
obličeje kolem bledé.
Listí padá snad i tam,
kam se vůbec nekoukám.
Je tu podzim,už je tu,
už je konec výletů.
Potom bude jenom sníh,
pojedeme na saních.

Jely 2 holky jménem Andrea a Martina sami stanovat k lesu.Šly se podívat do lesa.Nastala noc a holky si řekly že se půjdou podívat znova do lesa.Vešly do lesa a uviděly krvavou postavu,která zabíjí ženu.Holky se vylekaly a krvavá postava je uviděla.Rozeběhla se za nimi a řvala ZABIJU VÁS!!!!!!!!!!!!!!!!!! Utíkaly do stanu, přitiskly se k sobě a říkaly že chtějí domů.Další den ráno odjely domů.A ten další den šla Andrea pro Martinu,že by šly ven .Přišla k domu a uviděla otevřené dveře.Vešla dovnitř a uviděla na podlaze mrtvou a krvavou Martinu.Andrea zavolala policii a její rodiče.Policie vyšetřovala a nic.Pak Andree docvaklo že to mohla být ta krvavá postava.A další den ráno se to samé stalo Andree akorát že ji našli rodiče.

Byla tajemná noc, měsíc vylézal zpoza hor a Vanessa se šla projít do nedaleké vesnice. O této vesnici se také mluví, jako o vesnici pověr. Byla tam strašidelná jeskyně, o které se říkávalo, že kdo tam vejde už se nevrátí zpět kvůli netvorovi zvanému HEROBRINE. Tak se tam šla třináctiletá dívka kouknout. Uviděla zde hodně netopýrů, mnoho bahna, roztrhané oblečení a časem i nějaké vlasy nebo batohy. Ale potom, když vešla do hlavní komory, tak to uviděla, stovky mrtvých lidí a krysy kolem rozežraných koster. Poté, když se ocitla v místnosti s pavučinami, uviděla okousané a shnilé ovoce. Ou, řekla Vanessa, když se podívala na zeď a vyvalila oči na nápis napsaný krví. Nápis obsahoval větu: Brzy zemřeš! Ale než to dívka dočetla, zavřely se všechny dveře. Před sebou dívenka uviděla ve tmě červené oči. Vanessa omdlela a pak po ní už nikdy nebyly stopy!

Byla jednou jedna kamarádka a s kamarádkou Kajou, jezdily na kolech. Pomalu je to přestávalo bavit a tak jí Kája doprovodila domů. V tom obě zahlédly na kopečku u kraje silnice černou postavu! Slunce už zapadávalo, ale oni, viděly, jak postava, drží, v ruce nůž! Zpanikařily a utíkaly k nim domů. Tam se trošku uklidnily, ale jen do té doby, než musela, jít Kája domů. Ta postava tam byla pořád. Dokonce se přesunula před jejich dům! Náhle šel kolem jejich domu soused a to je zachránilo, protože ta postava zmizela a Kája, mohla jít v klidu domů.

Žil jednou jeden muž se ženou kteří měli miminko. Byl to kluk a jmenoval se Jack, byl malý a hezký, ale vždy se na všechny díval nějak zvláštně a vždy si roztrhal plyšáky. Když šel do školky tak se tam s ním nikdo nebavil a to samí bylo i ve škole. Přibližně, ve dvaceti let mu zemřeli rodiče, protože je zavraždil, jenomže za to nemohl, pokoušel s tím bojovat, ale bohužel to nešlo, prostě to udělal. Byl, to chudák, bylo mu to příšerně moc líto. Tak to bylo pořád, protože s tím nemohl vůbec nic dělat. Byl to chudák i proto že měl opravdu příšerné dětství a nikdy nepoznal přátelskou lásku jenom rodičovskou. Musel se prostě vyrovnat s tím že je zabiják má to prostě v krvi. I když už to bylo skoro dvacet let co mu zemřeli rodiče pořád mu to bylo líto. Když už zemřel tak skoro všichni poblíž Jacka byli veselí protože tam už nikdy nebude vraždit.