S půlnočním úderem se na černou oblohu vyhoupl měsíc. Nebe bylo krásně jasné a třpytivé, vločky pomalu dopadaly na zem. Na hřbitově, který byl přes den krásný, byl večer strašidelný, až z toho běhá mráz po zádech. Všude byla tma smutek a utrpení.
A tu najednou v té velké temné tmě se něco mihlo, vypadalo to jako nějaká dívčí silueta, zdálo se jako by tančila jak noční víla. Jenže, co by asi dělala víla na hřbitově? A pak je tam taky nějaký malý kluk, který jde k jednomu náhrobku z kamene, sedne si do ledového sněhu a jeho slzy se proměňují v malé kapky ledu. Když náhle ta dívčí silueta začne zpívat, chlapec se poleká a snaží se utéct, jenže má tak ztuhlé svaly z toho sněhu, že to není možné. Přijde k němu ta tajemná dívčí silueta a ptá se: „Chlapče, nechceš pomoct vstát?“ Chlapec jí odpoví: „Ano, děkuji ti. A kdo vůbec jsi?“ Dívka mlčí a jen se usměje.
A najednou se její krásná tvář promění v upíra! Chlapec se poleká a s křikem utíká. Ale upírovi už neunikne. Upír se přiblížil k jeho krku a chlapec začal cítit podivné pálení. To mu upír začal pomalu sát krev. Jakmile byl upír plný, proměnil se opět v tu krásnou dívku. Dala mu sladkou pusu na jeho zmrzlé rty a zmizela. Chlapec pomalu umíral v té prosincové mrazivé noci. Chtěl křičet, chtěl utíkat, ale byl tak slabý, že se z té země ani nehnul.
Slunce vysvitlo brzy ráno. Na hřbitově opět zavládnul klid. Chlapcovo tělo se nikdy nenašlo a nikdo nevysvětlil, co se té noci odehrálo.
Patricie Csémiová, 8. ročník
Základní škola Bratrství Čechů a Slováků Pod Zábřehem 1100, Bystřice pod Hostýnem
Související články:
25. 11. 2011