Byl jednou jeden Honza, který žil s tátou. Jednou táta řekl, Honzo už jsi velký na to abys šel do světa. Tak Honza šel do světa. Nejdřív šel do lesa a uviděl obchod s pečivem, tak jsi koupil jeden krajíc chleba a šel dál. Uviděl dědu, který nesl dřevo. Honza řekl, "dědo já vám s tím pomůžu", tak pomohl. Děda pak řekl. Honzo za to, že jsi mi pomohl tak ti dám parfém lásky. Když se navoníš, tak se zamiluje do tebe každá holka. Tak Honza šel do města a navoněl se. Poté, když to ucítily holky, tak se na něj vrhly a Honza začal utíkat.Večer někdo zazvonil na tátu Honzy. Táta otevřel a vidí Honzu, Honza řekl, rychle tati schovej mě. Pak zazvonilo chrastítko a pohádky je konec.










r

Jednoho dne žila jedna holčička a ta měla Červený čepeček. Tak jí říkala Červená Karkulka. Jednoho dne ji maminky poslala popřát babičce k svátku. Karkulka si sbalila kufr a nasedla na letadlo v Kunovicích. Jakmile vystoupila s letadla zavolala si taxi. Jenže než taxi dojela došel k ní vlk, který se toulal po letišti. A tak se ptá kam jde, kde bydlí a co pro ni má, a Karkulka mu odpovídá. V tom dojel taxi. Karkulka do něj nasedla, ale vlk znal zkratku. V taxiku seděl Obama s ochrankou, a že jedou na návštěvu do stejného paneláku. Všichni vysedli a šli. Karkulka došla k babičce a místo ní tam byl vlk. Karkulka začala straštně pištět a tak přišla ochranka. Vlka zavřeli a bylo to. Všichni to pořádně oslavili
Konec

Vajčák a Vejčák jsou dvě neposedná vejce. Bydlí pod jabloní na zahrádce u malého
žlutého domku. Oba dva nemají moc rádi Velikonoce, protože i v jejich zahradě se
pořádá soutěž ve sbírání velikonočních vajíček. Soutěž se letos uskuteční již za dva dny.
Vajčák s Vejčákem se většinou schovávají v noře, kterou si vyhrabává šedá myš. Ta
si bohužel tento rok žádnou díru nevyhrabala. Vajčák večer před soutěží povídá
Vejčákovi: "Jestli myš nevyhrabe nějakou díru, tak jsme v koncích."
"Ještě je tady jedna možnost, ale nebude se ti líbit." na to Vejčák.
"Jen to vyklop!" říká nedočkavě Vajčák.
"Můžeme vyskakovat z košíku, kdyby nás nějaké dítě našlo."
"Podle mě nás nenajdou. Musely by sem přijít dříve, než vstaneme z postele. Jdu spát.
Dobrou." dokončil větu Vajčák a usnul.
Jenže se pekelně spletl. Ráno po probuzení nebyly na zahrádce pod jabloní, ale v
košíku s různě zmalovanými vajíčky. Červené vejce s modrými pruhy povídá Vajčákovi:
"Ty a tvůj kámoš jste na tom líp než my ostatní. Nás zmalovali ještě dřív, než jsme se
sem dostaly. Jak se vlastně jmenujete?"
"Já jsem Vajčák a tohle je Vejčák. Dá se odsud vůbec dostat?" ptá se Vajčák.
"Ano, ale velmi těžko. Musíte si počkat, až bude dítě házet další vejce do košíku. V tu
chvíli vyskočíte ven. Připravte se na následky,"upozorňuje vajíčko s modrými
pruhy."Vyskočíte a po dopadu se rozkřápnete nebo vás dítě po dopadu uvidí a vrátí do
košíku. Anebo budete mít štěstí a podaří se vám utéct."
"No, to tedy děkujeme za rady." řekl ironicky Vejčák.
Čekali na vhodný okamžik. Při prvním výskoku je dítě zahlédlo a vrátilo zpátky. Při
druhém pokusu také. Vajčáka to naštvalo a zakřičel: "Jestli se to ani ani tedˇ nepovede,
tak na to fakt kašlu!"
"Povede, uvidíš," uklidňoval kamaráda Vejčák.
Jen to dořekl, letělo do košíku další vajíčko. Vajčák zařval, oba vyskočili a ještě stihli
pozdravit ostatní vajíčka. Dopadli přesně na za nohu holčičky, která košík nesla. Naštěstí
si jich nevšimla a šla dál.
Oba hrdinové se vrátili do svého příbytku pod jabloní. Beze slov si lehli do svých
postelí a spali jako zabití. Ráno se probudili a byli šťastní, že mají zase rok klid.