Jestli chceš napsat něco trochu děsivého, jistě oceníš pár informací, rad a úkolů. A když se tím vším statečně prokoušeš, půjde z tebe hrůza i ušima. Huůůůůů!

                      

                         Další kniha hororů tvůrčí skupiny Hlava nehlava

Vydej se ve svých představách třeba do bažin. Představ si, že jsi v nich zabloudil. Žádné bludičky, ale prostě jsi ztratil cestu a teď víš, že stačí šlápnout jen o kousek vedle a ztratíš pevnou půdu pod nohama. Zkus takovou situaci detailně popsat. Pěkně vylíčit, jak jsi tou nohou mimo cestu opravdu šlápl. Zapadl jsi po koleno. A bahno tě stahuje níž a níž… Na co myslíš, co prožíváš, jak ti je?

Popis děsivých pocitů a stavů je důležitá složka psaní hororu. Ale kdyby zůstalo jen u takového popisu a vnitřních obav, byl by děj málo akční. Proto je třeba přidat další postavy, aby se v příběhu mohl uplatnit i dialog, tedy rozhovor mezi postavami. Dialog děj urychluje, posouvá ho kupředu, není třeba nic dlouze vysvětlovat, čas rychle ubíhá. Čím kratšími větami se postavy baví, tím děj nabývá na dramatičnosti. Je to logické – když jde člověku najednou o krk, nebude nikomu sdělovat, jak vypadá okolní krajina, ale omezí se na úsečnou hrozbu, roztřesené zašeptání nebo děsuplné výkřiky.

Takže si přiveď do bažiny další postavu. Například někoho, s kým společně odněkud prcháš. Rozhodni se, v jakém vztahu s druhou postavou budete. Zda pomáhá v útěku ona tobě, nebo ty jí, jestli tě zdržuje a štve, nebo jestli uděláš všechno pro její záchranu. Při psaní si vyzkoušej, jak působí text psaný dlouhými souvětími, a jak text psaný kratičkými větami. Když dokážeš obojí, tak pak střídáním můžeš děj buď zpomalovat, nebo zrychlovat. Očekávání hrůzy se může nekonečně táhnout, pak to ale přijde a najednou to posviští ráz na ráz.

Horor nekončí vydechnutím

V pohádkách dochází k boji dobra a zla. A skoro vždycky víme, kdo je ten dobrý a kdo ten zlý. V hororech už to ale tak jednoznačné nebývá. Lest, zrada a křivda se v pohádkách sice vyskytují taky, ale postava, která se něčeho takového dopustí, stojí vždy na straně zla. A zlo bývá v pohádkách vždy potrestáno. Dobro nad zlem zvítězí a my si můžeme oddychnout. V hororech to ale neplatí.

A jsme u dalšího klíčového okamžiku. Nejpůsobivější horory v nás doznívají ještě dlouho po skončení. Bojíme se zvednout a jít na záchod, děsí nás zazvonění telefonu, bojíme se jít večer do lesa, ještě půl roku máme divný pocit v garáži. Jsme znejistěni. Příběh skončil, ale my víme, že zlo existuje dál – a my se dál můžeme bát.

Snad právě to je důvod, proč horory nejsou pro každého. Někdo se prostě bojí rád a někdo ne. Ten, komu je pocit strachu a tísně nepříjemný, horory většinou nečte. A nikdo ho nesmí nutit, aby je zkoušel psát. Prožívání příběhu (veselého, smutného, šťastného či hrůzostrašného) musí člověku přinášet radost. A to platí při čtení i při psaní.

Když už mluvíme o zlu, je načase, abys přidal do svého bažinatého příběhu postavu pronásledovatele. Někoho, kdo ti chce ublížit. Neskoč v příběhu rovnou k cíli, ale setkání se svým pronásledovatelem pořádně prodlužuj. Občas máš náskok, občas už to vypadá, že tě dostane. Jak to nakonec dopadne, je na tobě. Ale i závěr, který pro tebe dopadne vítězně, musí mít v nějakém smyslu hrůzostrašnou atmosféru.

Jak vytvořit hlavního hrdinu

A teď už je načase, aby ses pustil do psaní svého vlastního hororu. Důležitá rada na závěr zní: autorovi se nejlíp píše o tom, co dobře zná. To se týká nejen prostředí, kam svůj příběh zasadí, ale i hlavních postav a jejich zkušeností a pocitů. Samozřejmě mohou být i úplně vymyšlené, ale musí být bedlivě odpozorované a promyšlené, aby se s nimi mohl čtenář ztotožnit.

Takže než začneš psát příběh, vytvoř si jeho hrdiny. Pojmenuj je a ujasni si, jak vypadají (barva očí, délka vlasů…). Stanov jim věk, národnost, postavení ve společnosti, přiděl jim školu, studijní obor nebo práci. Urči, kde budou bydlet a s kým. Vytvoř jim rodinu nebo vymysli důvod, proč ji nemají. Popiš své hrdiny tak důkladně, jako bys po nich vyhlašoval celostátní pátrání. Vymysli jim zvláštní znamení, odchylky ve vyjadřování a zlozvyky. Uvědom si, jaký mají charakter a jak se to pak odrazí v jejich chování v příběhu. Zkrátka když tě někdo v noci probudí a zeptá se tě, měl bys sypat z rukávu jejich e-mailovou adresu, číslo mobilu, jméno matky za svobodna i velikost bot.

Tohle je samozřejmě trochu přehnané, ale jen trochu. Autor svého hrdinu musí znát, jako by to byl on sám. Nezáleží na tom, že většinu toho, co o své postavě ví, pak v příběhu nepoužije. Tím, že svou postavu bude dokonale znát, podaří se mu ji v příběhu oživit tak, aby to nebyla pouhá literární figurka, ale živý člověk, kterého si čtenář oblíbí.

Webové stránky autorek:

Videoupoutávka ke knize hororů Noční můry nespí:

 

 

Ivona Březinová a Zuzana Frantová

Zobrazení: 27968

Hodnocení: 2.1 (839 hlasů)

Související články:

 

18. 8. 2011