Gregory obdivuje dějiny starého Egypta. Má tedy štěstí, že bydlí jen kousek od muzea. Právě se tam pořádá výstava o egyptských muzeích. Se svým kamarádem Fredym si ji určitě prohlédne.

„Maminko, zítra se koná výstava o Staroegyptě. Mohl bych tam jít?“ Maminka, kterou vždy těšilo synovo nadšení z dějin, přikývla: „Jistě, Gregory, ale do devíti musíš být doma. Nebo raději do osmi. V novinách stálo, že včera tu neznámý vrah zabil mladou dívku. A je také divné, že ji omotal obvazy. Chudák děvče.“ „Obvazy?“ podivil se Gregory. „Nu dobrá, přijdu v půl osmé.“ Pak chlapec zvedl telefonní sluchátko a vytočil číslo. Ozvalo se: „U telefonu Frederick Kille, kdo volá?“ „Ahoj Fredy.“ řekl Gregory, „Zítra je v muzeu výstava o Egyptě. Nepůjdeme tam?“ „No víš, já zítra nemůžu.“ zašeptal Fredy. Gregory nespokojeně mlaskl: „Proč?“ „Půjdeme na pohřeb. Sestru někdo zabil. Bylo to i v novinách. Nějaký šílenec ji omotal obvazy,“ vzlykl Fredy. „To byla ta mladá dívka? A jakými obvazy? Viděl jsi ji?“ „Ne, Gregory, ale v novinách je fotka těch obvazů.“ Pak Fredy telefon položil. Gregory okamžitě popadl noviny. Obvazy mu něco připomínaly. „Maminko, zítra jdu do muzea sám. Fredy nemá čas.“

Skončila škola a Gregory se vydal rovnou do muzea. Zaplatil vstupné a pak se už hrnul na tu mumii, o které již tolik četl. „Egyptská mumie nalezena v Egyptě“ stálo u vitríny. V hlíně leželo několik kostí uspořádaných tak, jako jsou v lidském těle. Gregory byl opravdu zklamaný. Přešel do dalšího sálu. Pak už se jen několik minut lepil na sklo, kde byla mumie v lepším stavu. Dokonce byla i obalena obvazy. „Tak odsud ty obvazy znám,“ usmál se v duchu, „ten vrah je asi také blázen do mumií jako jsem já.“ „Zavíráme, mladý muži, tahle kráska teď pojede do Ameriky. Ale za pět měsíců ji uvidíš zase,“ řekl starý vrátný. Gregory odešel ze sálu. Vrátný už také odešel.

Vrátný už odešel! To znamená, že je Gregory v muzeu sám a zamčený. Najednou Gregory uslyšel skřípání. Jako kdyby se někde otvírala skříň. Nebo…nebo vitrína! Chlapec, který se strachy schoulil na studenou podlahu, se teď cítil ještě sklíčenější. Pak v kapse našel malou baterku. Sloužila už pět let a ani jednou ještě nezhasla. Gregory zmáčkl tlačítko. „Kruci!“ zakřičel do tmy. Pak uslyšel další zvuk, a to mnohem zřetelněji. A najednou mu někdo položil ruku na rameno. Chlapcovu tvář osvítilo světlo. Ze tmy na něj koukaly dvě oči. „Konečně! Konečně se zase najím!“ Gregory přivřel oči. Mumie se najednou rozpadla. Vyrojilo se několik tisíc švábů, červů a jiných potvor. Pohltili Gregoryho.

Ráno, když hlídač přišel do muzea, zdálo se mu, že je tu něco špatně. Přibyla nová vitrína. A v ní dokonale obalená mumie. „Tak to mi nikdo neuvěří!“ zavýskl. „A nikdo tě ani neuslyší…“ zašeptal vánek. Nebo se to spíš ozývalo z vitríny?