Rimma Zlatá chodila do sedmé třídy základní školy. Byla to vlastně obyčejná holka - měla normální známky, tři nejlepší kámošky (Báru, Julču a Janu) a taky kamaráda Mariana Volte-Sanno z vedlejší třídy, do kterého byla tajně zamilovaná. Taky tušila, že je do ní zamilovaný kluk ze stejné třídy, Karel Loňský. Protože v obou třídach byli tři Karlové, přezdívalo se mu KL.

A jak to v lásce chodí - zatímco Rimma sledovala Mariana všude, kde mohla, a přála si, aby jí dal někdy pusu (a kámošky jí držely palce), Karel zjišťoval, že na něj Rimma naprosto kašle. To ho přinutilo, aby proti všem vedl válku ve své mysli.

Blížil se květen, a to znamenalo ŠKOLU V PŘÍRODĚ, kdy obě třídy mohly pracovat jedna s druhou. Rimma se velmi těšila a rozhodla se, že bude psát deník o všem, co prožila, aby z toho, co napíše, mohla udělat příběh. Ale místo toho se stalo Melodrama.

Rimma si před ŠvP pozvala kámošky k sobě domů přenocovat. Všechny se královsky bavily, klábosily o klucích, pak je napadlo si číst z jedné hodně zajímavé knížky pro holky. V knize se psalo, jak si jedna holka pozvala přítele k sobě domů koukat se na video. No a nešťastnou náhodou bylo po videu, protože vyletěly pojistky. Přítel se na ně chtěl podívat, a tak šel s tou holkou do kůlny, kde byly ty pojistky. Najednou na oba spadlo něco měkkého a chlupatého (něčí bunda). Kluk a holka vyjekli a hrábli po sobě. A protože ta holka byla do svého kámoše zamilovaná, tak se jí ohromně líbilo, že se vlastně objali.

V tu chvíli Rimma vyskočila a vykřikla tak, že málem probudila celý barák: „Mám plán!"

„Jaký?" ptaly se hned kámošky.

Rimma se usmála a řekla: „Třídní nám přece oznámila, že bude diskotéka a že bude trvat až do půl dvanácté. Marian je děsný spravňák a půjde spát už v deset. Tak si vymyslím, že uvidím ducha, a postarám se, aby na nás taky něco spadlo."

Julča se zasmála: „Kámen na vás spadne a oba se zamilujete do sebe!"

„Barokní andělíček!" křikla Bára.

„Nebo polštářová bitka!!!" řekla Jana a přetáhla Rimmu po hlavě polštářem.

„Holky, buďte zticha! Moje mamka mě zabije, jestli budeme hlučet."

Děvčata ztichla. „Rimm, co takhle, aby sis psala deník? Jednou to budeš číst a smát se,"navrhla Bára.

„Mě to taky napadlo," odpověděla Rimma. „Byl by z toho hezký příběh."

3. 5. 2012

Hurá! Vyrážíme na hory za dobrodružstvím a já za svým plánem a velkým snem. Už přijíždí autobus, a proto musím končit. Jedeme do nějakých dřevěných srubů. Mám pokoj ve druhém patře. KL - poslední pokoj 1. patra. Je spolu s Marianem. První plus!

4. 5. 2012

Šílená túra - 15 km pěšky! Říkejte si, co chcete, pro mě je to šílenost. Zítra je diskotéka - plán se blíží a kamarádky mi drží palce. Snad vyjde. :-)

5. 5. 2012

Oh...Vyšlo to úplně jinak!!! Na diskotéce hrála hudba. Mně se zrovna tančit nechtělo, i když Karel pokaždé za mnou přicházel s prosbou. Odsedla jsem si k Báře. Vtom jsem si všimla, jak Marian odešel do svého pokoje.

„Baruš, ehm...start plánu,"  řekla jsem jí.

„Držím ti palce," špitla Bára.

Vyšla jsem do druhého patra a pocítila jsem tak velkou vlnu vzrušení, že jsem se jen taktak udržela na nohou. Tohle bude super. Ujistila jsem se, že fakt chlupatá bunda, kterou jsem si půjčila od Julči, visí na svém místě. Rozběhla jsem se po chodbě a zabušila na dveře pokoje kluků. Marian mi otevřel dveře a já jsem vpadla dovnitř. Jeeežiši... jsem tak unavená, že to dopíšu zítra.

6. 5. 2012

Učili jsme se... nuda. Kde jsem se zastavila? Jo, tady...

„Co tu chceš? " zeptal se mě nevrle Marian. Vyprávěla jsem mu o imaginárním přízraku a celá se chvěla (Hele, taky mi byla zima). Po chvíli se mě Marian zeptal: „A proč zrovna já?" (Teda, copak všichni kluci jsou tak blbí? Prostě jsi to byl ty a hotovo!)

Já jsem mu odpověděla: „Všichni jsou pryč a slepě jsem běžela a pak mě napadlo, že by mi někdo mohl pomoct... tak jsem zaklepala na něčí dveře."

K mému překvapení se v Marianových hnědých očích objevil strach. Takže mi uvěřil. Druhý plus!

„Co budeme dělat? " zeptal se.

„Potřebovala bych do svého pokoje, ale bojím se." zašeptala jsem. Náhle mě Marian vzal za ruku. SUUUPER!