V ten okamžik jsme se ocitli v té staré továrně, co o ní všichni mluvili, uvědomila jsem si, že jsme v pěkném maléru. Otočila jsem se na Noru, která měla tak děsivý pohled, jaký jsem v životě neviděla. Za nedlouho jsem pochopila, proč se dívala tak děsivě. Na schodech stál muž v černém plášti. Najednou se rozběhl a já…

Uf byl to sen! Cestou do školy byla tma a pršelo. Neustále jsem myslela a podivný sen. Kdo byl ten muž? Byl mi tak povědomý. Asi týden se mi nic nezdálo a vypadalo to, že muž v plášti se mi do snu už nevrátí. Ale to byl omyl!

Stále se mi zdálo o té staré továrně, Nořině děsivém výrazu a muži v plášti. Sen se mi stále opakoval. Bylo to varování? Co se mi sen snažil naznačit? Celý sen jsem Noře převyprávěla, jenže ona mi nevěřila, přesvědčovala jsem ji, že to musí být nějaké znamení, ale ona řekla, že jsem se zbláznila.

Tu noc se mi sen zdál znovu. Tentokrát byl daleko živější a neskončil v tu chvíli, kdy se muž rozeběhl, tentokrát sen pokračoval dál. Rozeběhla jsem se, ale Nora zůstala stát jako přikovaná. Křičela jsem, ať se pohne a běží za mnou, ale ona nic.

Ten muž ji popadl a probodl ji. Nevěděla jsem, co mám dělat. Najednou jsem se vzbudila a proudem mi tekly slzy. Ten den Nora nepřišla do školy. Nepřišla ani další den. Šla jsem tedy do ulice, kde Nora bydlela. Když jsem ale dorazila na místo, kde Nora bydlela, stála tam jen stará továrna a před vchodem ležel černý plášť.

Celá vyděšená jsem utekla. Doma nikdo nebyl, jen v obývacím pokoji ležely noviny a na titulní stránce byl napsán velkými písmeny nápis: VRAŽDA V ČERNÉM. Když jsem si přečetla text pod nadpisem, nevěřila jsem slovům, která jsem četla. Stálo tam, že před 50 lety zemřela v místní továrně dívenka jménem Nora.

Co můj sen? A co Nora, byl to snad jen duch, nebo jsem si ji s někým spletla? Ale proč tedy nikdo mou kamarádku nikdy předtím neznal?