Dobrý den! Budu vám vyprávět příběh, který jsem prožil letos v létě a rád na něj vzpomínám. Byla středa 20. července 2011 a já jsem čekal se svou nejmilejší Adélkou na autobus, který nás odveze na tábor do Protivanova. Adélka je moje jakoby panička. Dostala mě na Vánoce a měla ze mě velkou radost. Ale zpět k příběhu...

Den před odjezdem si Adélka balila věci na tábor a na poslední chvíli ji napadlo, že si mě vezme s sebou na mazlení, kdyby se jí stýskalo. Přibalila mě nahoru do cestovní tašky. Nebylo to nic pohodlného, ale říkal jsem si, že to musím nějak vydržet. Nejhorší však byla cesta autobusem. Byl jsem namačkaný spolu s ostatními zavazadly v kufru autobusu. A jak to s námi houpalo, bylo mi trochu špatně. V tuto chvíli jsem byl na Áďu naštvaný. Říkal jsem si: „Tak ty si sedíš pěkně na sedadle, díváš se z okna a já jsem tady zmáčknutý a ještě k tomu ve tmě." Naštěstí cesta rychle utekla a byli jsme v cíli.

Po rozdělení do chatek jsem se šel s Adélkou ubytovat. Chatky nic moc, představoval jsem si útulný pokojíček s televizí a sociálním zařízením. Ale panička vypadala spokojeně. Nebyla na táboře poprvé, takže asi věděla, že nejde do žádného hotelu. Na chatce byly ještě další tři holky. Jedna se jmenovala Janička a moc jsem se jí líbil.

Každé ráno musela Adélka odejít s ostatními dětmi na rozcvičku a vracela se na chatku až na odpolední klid. Těšil jsem se, jak bude mít na mně položenou hlavu a rozpuštěné vlasy a budeme se spolu mazlit. Ale to jsem se mýlil! Místo odpočívání jsem posloužil jako míč a věčně jsem se válel po zemi. Podle toho jsem také vypadal! Byl jsem jako prasátko. Ale v noci jsem si svou paničku užíval. Měla mě pod hlavou a já jsem jí posílal samé krásné sny. I díky mé přítomnosti se jí na táboře tak líbilo!

Po příjezdu z tábora domů mě Adélčina maminka dala do pračky na 30° (horkou vodu nesnáším) a byl jsem zase čistý a voňavý. Špínu ze mě odstranili, ale vzpomínky na táborová dobrodružství mi zůstaly.

Adéla Dostálková, 6. ročník

Masarykova ZŠ a MŠ Nezamyslice