Mé nejoblíbenější místo je rozlehlá louka za naším domem. Pod loukou vidím téct malý potok lehce zakalenou vodou, olemovaný šípkovými keři. Celá louka je porostlá čerstvě zelenou trávou. Nejraději sem chodím na jaře, protože tu kvete spousta rozličných květin a trav, nad kterými poletují pestrobarevní motýli. Sem tam bujnou zelení prosvitne malý krtinec. Po celé louce jsou roztroušeny stromy.

Často si lehnu do hebounké trávy, zavřu oči a naslouchám líbezným melodiím drobných ptáčků, pravidelnému crčení zelených a hnědých kobylek a sarančat i celému koloběhu života, který zde plyne. Poslouchám, jak se pomalu šine potůček, a drobný hmyz, který poletuje kolem. Ptáčci, kobylky, sarančata, mouchy, komáři a včelky spolu tvoří krásný orchestr, hrající smutné i veselé písničky.

Vždy, když můžu, si tu sundám boty, procházím se hebkou trávou a vnímám každé stéblo trávy, které se mě dotkne. Vlasy mi jemně cuchá slabý teplý vánek, který přilétl odkudsi zdáli. Nosem nasávám sladkou vůni květin a kukuřice z nedalekého pole.

Toto místo mám velmi ráda. Vždy si tu odpočinu a zapomenu na všechny starosti i potíže, které mám.

Dana Hojková, 7. A

Základní škola Vodňany, Bavorovská 1046, okr. Strakonice