Psal se rok 1921 a Jitka Nalezencová seděla v kavárně se svým přítelem Romanem Klubíčkem. Pili tiše kávu a drželi se za ruce. Vadilo jí, když na ně všichni koukali. Město, ve kterém žila, se jmenovalo KRESÁBLOV. Neboli „město nezamilovaných“.

Pokud byste byli z jiného města, třeba z Pelhřimova, nejspíš by vás ukamenovali. Někteří obyvatelé jsou tak krutí. Mají dobrou paměť a ví, kdo je a není pravý KRESÁBLOVEC. Když zde žijete, dívají se na vás nenávistným pohledem. Ale zpět k příběhu.

Jitka a Roman zrovna dopili druhé kapučíno a jedli Sachrův dort. „Budu platit, pane číšník“ zvolal Roman. „Romane, Romane, ty se jednou nedoplatíš, řekla Jitka. Pohodila svou vlnou a přepudrovala si nos. „Jitunko, nestarej se. A přece víš, že podle etikety se správná žena nemá u stolu líčit. „Pane Klubíčko, upekli jsme speciální skořicovou bábovku, řekla slečna Majorinová (číšnice cukrárny „U broučka“). Je zrovna čerstvá a teplá, právě vytažená z trouby. Nedáte si“?

Oba milenci samozřejmě souhlasili, sladké bylo jejich. Milovali ho a nikdy neodporovali, když jim někdo nabídl. Ovšem, kdyby zrovna teď odmítli, udělali by nejspíš dobře. Opravdu, bábovička byla voňavá a chutná. Jitka měla zlé tušení, a proto si to nakonec rozmyslela a bábovku si nedala.  Roman dojedl a řekl si, že určitě už zaplatí. „Účet, prosím“, zakřičela Jitka. Najednou z Romana vypadlo velké zachroptění. Popadal se za krk a chroptěl a vykapávala z něj bílo-zelená tekutina. „Pomoc, pomoooc, zavolejte někdo četníky a záchranku, hned“!

Už je tomu přesně týden, co Romana popadlo to šílené neštěstí s bábovkou. Ležel v kresáblovské nemocnici a nebyl zrovna dvakrát veselý. Co se týče jeho osoby, byl vždy aktivní, vždy se rád do něčeho zapojoval. Rád hrál deskové hry, rád vyhrával, byl vítán v každé společnosti. Příběh nezačal moc vesele, viďte? A taky moc vesele pokračovat nebude. Bylo přesně 19. května 1921. Roman tuto noc zemřel. Pořád, ale opravdu pořád z něj v noci vykapávala ta bílo-zelená tekutina. Jitka a celé okolí držely smutek. Tři dny po tom neštěstí měl pohřeb. Sešel se snad celý KRESÁBLOV. Kromě jednoho muže. Jiljího Rytíře. Byl to starý chamtivec a ničema a nikoho neměl rád. To se také ukazovalo na okolí. Tomu pánovi bylo snad přes osmdesát let. Připomínal všem pana Skrblíka. Po tom všem, co si vytrpěla Jitka a Romanova rodina, je ten chamtivec pozval k sobě domů. Není to zvláštní? Možná ano, ale Jiljí Rytíř by Romanův praděd. „ Tak co, jaký byl funus, mládeži“? zeptal se Jiljí. Všichni mlčeli. Byli zahaleni smutkem a pláčem. Jediný Jiljí měl na tváři zlověstný úšklebek. „ Dědečku, zítra budou četníci řešit tu smrt. A tebe obvinili jako prvního. Nepřišel si na pohřeb svého pravnuka. A to se v KRESÁBLOVĚ nesmí! Musí se chodit na funusy svých nejbližších“ řekl Romanův tatínek.

Dalšího dne přijela četnická pátrací stanice z Pardubic. „Kdo byl svědek vraždy, ať jde do kumbálu“ řekl četník Konstantin. Jitka, slečna Majorinová, dokonce i Jiljí Rytíř, vypověděli vše, co viděli, zaslechli a zaznamenali. Zrovna teď byla nejvíc obviněna slečna Majorinová. „Ve skořicové bábovce byl objeven jed zvaný kyanid draselný, velice smrtící jed,“ řekl nadporučík Bláha. Nakonec vše dopadlo úplně jinak. Nikdy, ale opravdu nikdy nezapomene Jitka na odpověď, kterou dal Roman před svou smrtí slečně Majorinové v dopise na rozloučenou:

Milá rodino, kamarádi a nejmilejší Jitunko!

Divíte se, že jsem se jenom já otrávil tou bábovkou a ostatní si její chuť skořice vychutnali naplno. Možná vám to došlo, možná ne, ale spáchal jsem sebevraždu. Umím si představit váš výraz. Vypadalo to, jako bych neměl žádné trable. Přesto jsem je měl. Se svým pradědem, Jiljím Rytířem, jsem ukradl démanty v nevyčíslitelných cenách. To byla první věc. Další, že jsem se slečnou Majorinovou podváděl Jitku, ta poslední, že jsme s Jitkou zabili, přepadli a oloupili tři lidi, včetně mého nejlepšího kamaráda. Tyto doživotní chyby mně k tomuto činu dovedly.

 VÁŠ ROMAN KLUBÍČKO

„Tak a dost! Jste všichni, kromě slečny Jitky odsouzeni na doživotí“!

Jste udiveni, proč Jitku četník nezatkl? Já vám to povím. Jak se na základě dalšího vyšetřování ukázalo, Roman nikdy Jitku nemiloval, a proto na ni svedl ty vraždy. Dokonce i činy, které měl údajně spáchat pan Rytíř, udělala slečna Majorinová. Roman a číšnice vše spáchali. Ale proč byl tedy Jiljí Rytíř zatčen, když nic neudělal? Předtím, než se Roman zabil, Jiljí ubližoval jeho rodičům. Po této povídce možná neusnete, ale uvidíte, jak je svět zločinu velký.

Lucie Bambušková
Gymnázium Pardubice, Dašická