Kapitola 1 

Je krásný letní den - první prázdninový. Těšila jsem se, že půjdu s holkama na koupák a zatím musím balit vše potřebné na týden na chatě. Rodiče mě donutili jet s nimi do Nemanic k nějaké tetičce Gertrud, které je asi 90 a nikdy jsem ji neviděla. Prý tam bude „zábava“. To určitě. V zapadákově, ve kterém není ani signál, se fakt skvěle pobavím. Když nastupujeme do naší černé Dacie a vidím rozzářené tváře rodičů, nechápu je. Těší se, jako kdybychom letěli na Mars.

Jakmile projíždíme kolem koupáku, chce se mi vyskočit z auta. Z pestrobarevné deky na mě mává Miky, Jenny a Lua. Závidím jim tu chvíli tak neskutečně, že bych za ni vyměnila cokoli na světě. Mamka se na mě otočí z místa spolujezdce a řekne: „Vidíš, Katy, ty zažiješ lepší věci!“ To určitě, pomyslím si. 

Cesta do Nemanic trvala asi 7 hodin, takže jsem polovinu cesty prospala. Mamka mě vzbudila asi 2 km před chatou. Projížděli jsme zrovna hustým černým lesem. Nebylo to zrovna příjemné probuzení. Naskočila mi husí kůže, když jsem uviděla červený záblesk kdesi v dálce. Co to asi bylo? To už taťka zajíždí zrezlými vraty do zanedbané zahrady. Ne, to ne. To snad nemůže být ta chata, projede mi hlavou při pohledu na polorozpadlou chatrč. „Tak jsme tady!,“ řekne veselým hlasem taťka. „Skvělý,“ špitnu pohrdavě. 

Ještě než jsme nanosili všechny věci před vchod, objevila se tetička. Jméno Gertrud se k ní skutečně hodí. Byla vrásčitá, shrbená, s šaty jako ve středověku a přivítala nás chraplavým hlasem. „Tak Vás tady vítám, děti moje!“ „Dobrý den,“ zakňourám ustrašeně. „Zdravím, slečno, vy budete určitě Kateřina.“ „Jsem Katy, těší mě.“ V tom se obrátí na taťku. „Karlíku, jsem tak ráda, že tě zase vidím. Pamatuji si tě jako malého chlapečka v plenách, když jste sem jezdili ještě s tvou matkou!“ „Také Vás rád vidím, Gertrud. Je to už hodně let, co jsem tu byl naposledy a co má matka zemřela.“ Do jeho vzpomínek se vmísí tetička. „Vy budete určitě Anna, Karlíkova manželka.“ „Ano, to jsem ráda, že Vás poznávám, paní Gertrud.“ „I já Vás, Anno, pojďte všichni dál, ukážu Vám Vaše pokoje.“ No, nevím, jestli se mi tam chce, pomyslím si.

Vešli jsme do veliké haly, ze které vedly nahoru schody. Jen co jsem překročila práh, vmotala se mi před nohy bílá, nádherná kočka. Začala jsem ji hladit a chovat. Gertrud si toho všimla a poznamenala: „Jmenuje se Lisy.“ „Děkuji,“ odvětila jsem.

„Pojď, Katy, pomoz nám s kufry!“ volal taťka ze schodů. „Jo, vždyť už jdu.“

 Kateřina Škopková, 8.A

ZŠ Komenského , Týnec nad Sázavou

 Šotkovy otázky a tipy:

• Kdo je asi Gertruda?
• Zkus nakreslit Gertrudin dům