Vajčák a Vejčák jsou dvě neposedná vejce. Bydlí pod jabloní na zahrádce u malého žlutého domku. Oba dva nemají moc rádi Velikonoce, protože i v jejich zahradě se pořádá soutěž ve sbírání velikonočních vajíček. Soutěž se letos uskuteční již za dva dny. Vajčák s Vejčákem se většinou schovávají v noře, kterou si vyhrabává šedá myš. Ta si ale bohužel tento rok žádnou díru nevyhrabala.

Vajčák večer před soutěží povídá Vejčákovi: „Jestli myš nevyhrabe nějakou díru, tak jsme v koncích."

„Ještě je tady jedna možnost, ale nebude se ti líbit." na to Vejčák.

„Jen to vyklop!" říká nedočkavě Vajčák.

„Kdyby nás nějaké dítě našlo, můžeme vyskočit z košíku."

„Podle mě nás nenajdou. Musely by sem přijít dříve, než vstaneme z postele. Jdu spát. Dobrou." dokončil větu Vajčák a usnul.

Jenže se pekelně spletl. Ráno se vejce neprobudila v zahrádce pod jabloní, ale v košíku s různě zmalovanými vajíčky. Červené vejce s modrými pruhy povídá Vajčákovi: „Ty a tvůj kámoš jste na tom líp než my ostatní. Nás zmalovali ještě dřív, než jsme se sem dostaly. Jak se vlastně jmenujete?"

„Já jsem Vajčák a tohle je Vejčák. Dá se odsud vůbec dostat?" ptá se Vajčák.

„Ano, ale velmi těžko. Musíte si počkat, až bude dítě házet další vejce do košíku. V tu chvíli vyskočíte ven. Připravte se na následky," upozorňuje vajíčko s modrými pruhy. „Vyskočíte a po dopadu se můžete buď rozkřápnout, nebo vás dítě může uvidět a vrátit do košíku. Anebo budete mít štěstí a podaří se vám utéct."

„No, to tedy děkujeme za rady." řekl ironicky Vejčák.

Čekali na vhodný okamžik. Při prvním výskoku je dítě zahlédlo a vrátilo zpátky. Při druhém pokusu také. Vajčáka to naštvalo a zakřičel: "Jestli se to ani teď nepovede, tak na to fakt kašlu!"

„Povede, uvidíš," uklidňoval kamaráda Vejčák. Jen to dořekl, letělo do košíku další vajíčko. Vajčák zařval, oba vyskočili a ještě stihli pozdravit ostatní vajíčka. Dopadli přesně na nohu holčičky, která košík nesla. Naštěstí si jich nevšimla a šla dál. Oba hrdinové se vrátili do svého příbytku pod jabloní. Beze slov si lehli do svých postelí a spali jako zabití. Ráno se probudili a byli šťastní, že mají zase rok klid.

Adéla Průchová, 5.C, Základní škola Oskara Nedbala