V pátek 18. března na základní školu v Třebíči zavítal sportovec Petr Svoboda. Toto jméno vám jistě není neznámé. Tedy víte, že je atlet, sprinter a specializuje se na překážkové běhy. Tento rok je pro Petra obzvlášť významný, neboť 4. března dosáhl skvělého vítězství na HME v Paříži.

Jak jste se k atletice dostal?

K atletice jsem se dostal díky panu učiteli Svobodovi, ještě předtím jsem hrál fotbal. Na atletice mě přitahovalo to, že jsem se musel spoléhat sám na sebe.

Jaký je váš osobní rekord?

V hale na 60 m překážek 7, 44 sec. Venku na 110 m překážek 13, 27 sec.

Odkdy se věnujete atletice?

Od 16 let.

Kolikrát týdně trénujete?

Trénuji každý den asi 4 hodiny.

Kde trénujete?

V Praze nebo na Kanárských ostrovech.

Kterých soupeřů se nejvíce bojíte?

Jsou to hlavně Dayron Robles a David Oliver.

Kdo je váš vzor?

Dayron Robles, i přesto, že je o dva roky mladší než já.

Běháte v tretrách?

Na závodech ano, ale při trénincích, když jen běháme, tak ne.

Běháte si jen tak ve svém volném čase?

Ne, na to jsem moc líný.

Kolik měříte?

195 centimetrů.

Jaké máte pocity, když vyhrajete?

Úžasný, třeba v Paříži jsem se ještě večer klepal na posteli.

Měl jste někdy nějaké vážné zranění?

Ano, před pěti lety jsem měl natržený sval.

Byl jste někdy diskvalifikován?

Ano, loni na mítinku Diamantové ligy v Lausanne za předčasný start.

Běžel jste někdy, když jste byl nemocný?

Mnohokrát jsem běžel třeba s horečkou, ale že bych byl nějak vážně nemocný, to ne.

Měl jste někdy chuť s atletikou seknout?

Chuť s tím seknout mám furt, třeba v Barceloně, když jsem zakopl, jsem přemýšlel, kde se stala chyba.

Kde raději běháte, v hale nebo venku?

Běhám raději v hale, protože tam dosahuji lepších výsledků.

Chtěl byste se, až se závoděním skončíte, stát trenérem?

Nevím, jestli bych to uměl svému svěřenci vysvětlit nebo přesněji způsob tréninku ušít na tělo.

Jste spokojený se svými výsledky?

Momentálně ano.

Jaký byl v dětství váš nejlepší kamarád?

Křeček, ale ten už zemřel.

Máte sourozence?

Ano mám dva bratry, starší dokonce běhal lépe než já, ale rozhodl se věnovat fotbalu. Mladšímu je teprve třináct, ale doufám, že se atletice začne také věnovat.

Autor: Michaela Doležalová, VII. C

Základní škola Třebíč, Benešova 585

Časopis GAG-BEN