Byl krásný slunečný den, vypadalo to, že se nic nemůže stát. Tak jsem se jednou šla se svými přáteli projit k zámku. Byl otevřen, což nebývá. My, jak jsme byli zvědaví, tak jsme tam nenápadně a nesledovaně vlezli a dívali jsme se na obrazy sochy a jiné věci.

Najednou tam byla chodba, v ní černá tma a my se dohadovali, kdo se půjde podívat. Až jsme se dohodli, že půjdeme všichni, že to bude jistější. Šli jsme pomalu a to, co jsme tam viděli, bylo tak hrozné, až nám z toho běhal mráz po zádech. Měli jsme z toho husí kůži. Byly tam velké dveře a nad těmi dveřmi bylo napsáno: Jakmile vlezete těmito dveřmi dovnitř, už nikdy nevyjdete, varuji!!!

Ale my jsme byli zvědaví, co je za těmi dveřmi, a tak jsme je otevřeli a vešli dovnitř. Ty dveře se za námi zabouchly a my dostali strach. Šli jsme dál, ten zámek byl jak bludiště, ale snažili jsme se držet při sobě. Já a Karolína jsme klukům řekly, že máme strach a že se chceme vrátit. Ale oni: „Ježíš, nebojte, vždyť si tady z nás dělá nějakej starej dědek blázny!“

Tak jsme šli dál ale kluci vešli do dalších dveří jako první, ani ještě nebyli v té místnosti a dostali taky strach. My jsme se jich ptali, co se děje, že tak zkameněli?? Ale oni jen ukázali na nějakou černou osobu, která byla nedaleko od nás!

Tak jsme se všichni rozutekli zpátky, ale ty dveře, jak na nich byl ten nápis, byly zavřené. Tak kluky napadlo, že bychom vylezli oknem, ale na všech byly mříže kromě jednoho. Tak to okno rozbili a otočili se. Viděli, jak ta osoba jde k nám, tak jsme sebou hodili, abychom už byli venku, a potom jsme běželi asi 200 metrů od zámku a dívali se, jestli nejde za námi. Byli jsme vystrašeni, ale najednou vyšla ta samá černá osoba dveřmi ze zámku a měla někam namířeno.

My chtěli vědět, kdo to je. Vydali jsme se za ním a šli jsme asi půl hodiny a byli jsme u velkého domu, do kterého vlezl. Tím naše pátrání skončilo a my jsme šli domů. Kamarádka mi napsala SMS, že prý jde ke mně, tak jsem odepsala, že jo. Ale ani po půl hodině nešla a já o ni měla strach, tak jsem volala klukům, jestli není s nimi, že ji nemůžeme najít. Oni že ne, tak jsme zase všichni šli do toho zámku k těm dveřím a ona tam ležela na zemi omráčena. Chtěli jsme ji vzít, ale nemohli jsme, protože ta osoba nám zkřížila cestu. On nám řekl, že jsme neuposlechli nápis, tak musíme být potrestáni!

A my se na sebe podívali a kluci se s ním začali prát a zbili ho a my jsme utekli všichni domů i s tou kamarádkou. Všichni byli rádi, že ji vidí a tak jsme už nikdy nechodili k tomu zámku!