Byl jednou jeden hroch jménem hrošík. Nebyl to ale obyčejný hroch, byl to polštář.

Jednou o prázdninách mě Miri položila do batohu a já jsem usnul. Když jsem se probudil, viděl jsem krásné lesy, rybník a malé domy, kterým lidé říkali chatky. Velice se mi to tam zalíbilo. Potom mě Miri položila do chatky a odešla. Já jsem si to tam zatím prohlédl, bylo to celé ze dřeva. Když se vrátila, byla už tma a docela chladno. Položila si na mě hlavu a já jsem vůbec nemohl usnout, protože tam křičelo a povídalo šest dívek. Než usnuly, přemýšlel jsem, co to tu tak krásně voní. Když už všichni spali, uvědomil jsem si, že to, co tady tak krásně voní, je borovicový les. Ta vůně mě uspala. Než se ráno všichni probudili, vstal jsem a kochal jsem se výhledem na tábor. Potom jsem si šel ještě na chvíli lehnout. Probudily mě až hlasité výkřiky zvenku. Šel jsem se tam podívat a zjistil jsem, že si děti hrají hry. Díval jem se na ně a velice se u toho bavil. Takhle to pokračovalo celých deset dní. Jednou večer jsem si šel lehnout, a když jsem se vzbudil, slyšel jsem drnčení kolejí a hukot vlaku. Uvědomil jsem si, že se vracíme DOMŮ.

Miriam Diopová, prima

Gymnázium Jana Palacha Mělník