Když jsem šla večer k babičce, která bydlí na druhém konci lesa, uslyšela jsem jemný šum za zády. Když jsem se otočila, viděla jsem jenom siluetu postavy. Vypadalo to jako obrys ducha, bylo to vysoké asi dva metry a vznášelo se to kousek nad zemí. Strašně jsem se bála a chtěla jsem začít utíkat, ale když jsem se rozeběhla, ta silueta se objevila přede mnou.

Najednou jsem ucítila, jak se mě někdo dotýká. Viděla jsem, jak se proti mně vznáší nůž a míří špičkou na mé srdce. Rychle jsem tomu vyklouzla a utíkala za babičkou, když jsem doběhla k babičce domů, urychleně jsem otevřela a uviděla jsem krvavou čáru na zemi.

Čára vedla do koupelny, šla jsem se tedy se strachem podívat a uviděla jsem babičku ve vaně plné krve. Podívala jsem se do zrcadla a uviděla jsem za mnou tu postavu z lesa. Stála jsem jako opařená a nohy mi ztuhly, že jsem nebyla schopna žádného pohybu.

Dlouze jsem se dívala do zrcadla, co nebo kdo stojí za mnou. Byla jsem strachy bez sebe a najednou se na zrcadlo napsalo krví: „Teď jsi na řadě ty!“ Nevěděla jsem, co to má znamenat. Potom jsem si uvědomila, jakou že krví to vlastně bylo napsáno.

Byla to moje krev, která mi tekla z žil. Uvědomila jsem si, že už je to můj konec. Pomalu ale jistě jsem umírala a zároveň se dívala svému a babiččinu vrahovi do očí. Stále jsem se dívala, kdo nebo co to je. Po chvíli jsem zjistila, že je to duch mého dědečka, kterého zabila babička při bouračce. Ale už bylo pozdě, mně došla krev v žilách…