V naší obci máme zámek, a ne ledajaký. Nachází se v krásném parku. V jeho okolí se rozkládají hluboké lesy. Ve dne je náš zámek docela obyčejný, ale v noci za úplňku se z podzemí ozývá podivné sténání a naříkání.

Říká se, že je to hlas syna zámeckého pána, Luka, kterého jeho vlastní otec nechal zaživa zazdít v hlubokém podzemí. Kdysi dávno prý miloval krásnou dceru hraběte Ruperta ze sousedního panství Žumberského. Její otec však téhle velké lásce bránil, protože svou dceru Johanu zaslíbil bohatému pánu Kašperkovi. Ten vlastnil tehdejší největší panství v chrudimském kraji.

Jenže dcera Kašperka nechtěla. Byl totiž už moc starý, zlostný a ošklivý. Jednoho dne se Johana se svým milým domluvili, že spolu utečou. V té době totiž mezi lukavickým zámkem a žumberským hradem vedla tajná chodba, o které nikdo nevěděl. Znali ji jenom staří havíři, kteří byli ještě naživu.

Přes všechny zákazy se tedy mladí milenci rozhodli k útěku. Jenže jejich plán byl prozrazen. Zbrojnoši lukavického pána oba milence pronásledovali. Jakmile je na konci tajné chodby dostihli, došlo k boji, při kterém byla Jolana zabita. Její smrt ovšem svedli na mladého Luka. A ten jejich nařčení nedokázal vyvrátit. Aby nedošlo k boji mezi panstvími, byl Luk krutě potrestán.

Otec syna zavedl hluboko do podzemí a nechal ho zazdít. A od těch dob bloudí jeho nevinná duše v podzemí zámku a po nocích se tu ozývá hrozné sténání a naříkání.

Zdeněk Zástěra, 5. ročník

Základní škola a mateřská škola Lukavice, okres Chrudim