Jmenuji se pejsek Ouško a dnes vám budu vyprávět, jak jsem se seznámil s holčičkou Adélkou z města Bílovce.

Jednou si mě koupila holčička v obchodě, ale nevěděla, že jsem kouzelný polštářek. To zjistila až večer, když si šla lehnout. Najednou jsem vyskočil z polštářku a řekl jsem jí: „ Ahoj, jak se jmenuješ?“ Chvilku se na mě Adélka dívala a pak řekla: „A jak ty?“ „Já se jmenuji Ouško.“ „A kde ses tu vzal?“ „Vyskočil jsem z tvého polštářku. Chceš zažít dobrodružství?“ Adélka odpověděla ano.

Vyčaroval jsem tajnou chodbu, chytl Adélku a najednou jsme se ocitli v džungli. Někdo nás oslovil. Byla to opička a poprosila nás, abychom jí přinesli náhrdelník, který jí ukradla zlá kočka. Adélka se zeptala: „Proč? Vždyť je to jen obyčejný náhrdelník.“ Opička řekla: „To není pravda. Ten náhrdelník má kouzelnou moc, chrání džungli. Zlou kočku najdete v chrámu.“

Vydali jsme se s Adélkou hledat chrám. Po chvíli jsme ho našli, vstoupili do něj a zavřely se za námi dveře. Byla tam velká tma. Najednou jsem vykřikl: „Stůj!“ Adélka se zastavila a já jsem řekl: „Adélko, dej mi svůj prstýnek.“ Adélka mě poslechla, já hodil prstýnek na zem a ze zdi vystřelily jedovaté šipky. Jdeme dál a dál a najednou vidíme vyhlodanou díru a v ní ještěrky s jedovatým jazykem. Vypadalo to strašidelně.

Uprostřed bylo lano, Adéla mě rychle vzala, chytila se rozhoupaného lana a skočila se mnou na druhou stranu. Tam, ve velké místnosti, byla kočka a ta řekla: „Vrátím vám ten náhrdelník, ale musíte uhádnout, co v sobě skrývá tento nápis ve starém jazyce.“ Adéla se zamyslí a řekne: „Je tam napsáno náhrdelník.“ „Správně, tady je ten náhrdelník,“ řekla kočička. Vyšli jsme z chrámu a náhrdelník dali opičce. Vyčaroval jsem tajnou chodbu a najednou jsme byli zase v posteli.

Adélka si ráno říkala: „Byl to jen sen, nebo to bylo doopravdy?“ To jenom já vím a nikomu to nepovím.

Adéla Vrábelová, 5. ročník

ZŠ Komenského Bílovec