Bon jour, merci, mademoiselle, taková slovíčka neodmyslitelně patří k francouzštině. Ve dnech 15. – 19. 5. 2013 je mohlo slyšet i 57 žáků a učitelů ze ZŠ Jungmannova. Spolu s průvodkyní PhDr. Zdenou Müllerovou jsme totiž navštívili „Město módy“ – Paříž.

Památník se 1792 schody

Zdá se to až neuvěřitelné, ale k 100. výročí Velké francouzské revoluce se pařížští na levém břehu řeky Seiny zdráhali postavit Eiffelovu věž. Ve hře byl kupř. i návrh na stavbu velké lampy, která by osvětlovala celé historické centrum. Nakonec však přece jen zvítězily nákresy Gustava Eiffela. Na jeho „monument“ dělníci za úctyhodných 2,5 roků budování spotřebovali celkem 10 000 tun oceli. Dodnes je pak na natření „Eiffelovky“ nutné vyplýtvat 600 000 tun barvy. Všichni jsme se dostali až do jejího 2. patra. Některým to ovšem nestačilo a krásné pohledy na 9. největší město Evropy si chtěli vychutnat ze samotného vrcholu. Dnes už tam můžete pohodlně dojet výtahem, dříve však turisté museli zdolávat celkem 1792 schodů. Část z nich jsme cestou dolů sami okusili.

Již zmiňovaná Velká francouzská revoluce se neobešla ani bez masových demonstrací. Na Champ-de-Mars (Martovo pole) – tehdy vojenské cvičiště – se vešlo kolem 100 000 lidí. Po dřevěných tribunách a zapálených řečnících tu ale v roce 2013 není ani památky. Naopak, Pařížané tu rádi relaxují a občas si zahrají i „francouzský národní sport“ – pétanque. Odtud je to jen chvilka cesty k vojenské Invalidovně. Tu založil už Ludvík XIV. a dodnes je část hospitálu sídlem francouzského zdravotnictví. Ve zdejším kostele s 24 karátovou zlatou střechou je prý pohřben slavný „Malý generál“ Napoleon Bonaparte. Jenže stále nebyla vypracována odborná studie, jež by pravost ostatků bezpečně potvrdila. „Francouzi se zdráhají studii provést, i když je k tomu nabádá celý svět,“ řekla k tomu paní Müllerová.

Příjemná procházka u královské cesty

A vzpoura Francouzů proti monarchii potřetí. V 90. letech 18. století docházelo v Paříží k popravám tisíců odpůrců a nepřátel revoluce. Asi nejznámější a nejvýznamnější z nich – samotný panovník Ludvík XVI. – byl popraven 21. 1. 1793 v jedenáct hodin dopoledne na dnešním náměstí Svornosti. Jak jsme viděli, smrtící gilotinu již dávno nahradil obelisk z egyptského Luxoru, který dostal král Ludvík Filip jako dar od regenta Muhammada Alího. Hned vedle Place de la Concorde se nacházejí krásné Tuilerijské zahrady. Podle čeho ale nesou svůj název, je velice překvapující. Tuilerie totiž ve francouzštině znamená dlaždice, které se v těchto místech původně vyráběly. Zahrady plné fontán a okrasných stromů a keřů jsou také skvělým místem pro procházku, čehož jsme patřičně využili. Možná to tak dělali i některé francouzské „pomazané hlavy“, jež tudy projížděly při své korunovaci.

První den našeho zájezdu nám bohužel moc nepřálo počasí. Před deštěm jsme se tak schovali v kostele sv. Eustacha, který je i přes svůj pozdně gotický interiér považován za první renesanční sakrální stavbu Paříže. Jakmile se na okamžik trochu vyčasilo, absolvovali jsme alespoň cestu do Pompiduova centra. To má jednu velkou zvláštnost. Veškeré jeho zařízení jako např. větrací šachty nebo rozvodná síť potrubí jsou místo uvnitř nalepeny na vnější stěny budovy.

Sobota ve znamení středověkého i moderního umění

Manhattan bychom našli i v Paříži. Důkazem je moderní čtvrť La Défense, která se sice začala stavět později než newyorkský originál a je podstatně menší, svou krásou však za svým americkým sourozencem nijak nezaostává. Asi nejhezčí moderní budovou na 160 hektarech rozlohy je tzv. Velká archa dánského architekta Johana Otta von Spreckelsena. Je dokonce tak velká, že by se pod ni vešla celá katedrála Notre-Dame. Podobně jako Eiffelova věž i ona je památkou na Velkou francouzskou revoluci. Byla dokončena roku 1989 po dvou stech letech od jejího vypuknutí. Nás zaujaly i modely Paříže ve zdejším informačním centru, kterých tu mají několik desítek.

Z La Défense je nádherný pohled na západní konec bulváru Champs-Élysées a náměstí Charlese de Gaulla. To vzniklo probouráním několika bloků starých budov a Napoleon Bonaparte sem pak mohl na počest vítězství u Slavkova umístit po vzoru římského císaře Konstantina Vítězný oblouk. Z něj je momentálně vyhlídka, z které jsme měli nádherný pohled na 8 bulvárů sbíhajících se právě k triumfálnímu památníku. Pod ním se nachází hrob neznámého vojína či věčný oheň, ale i vytesaný soupis Napoleonových vítězných bitev a jména jeho 558 generálů.

Nejstarší osídlení Paříže bychom našli na ostrově Île de la Cité. Právě tady stávala galská vodní pevnost Lutécie, tady si Římané postavili Jupiterův chrám. Roku 1163 pak byla zahájena stavba slavné katedrály Notre-Dame. Dějiště románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži je přímo učebnicovou ukázkou pozdně románské a gotické architektury. Její křížová klenba se uzavírá chórem ve výšce 35 metrů. Za zmínku rovněž stojí všemi barvami hrající rozety, jež jsme obdivovali za zvuků 7 800 varhanových píšťal při Mši svaté.

Poslední zastávkou našeho sobotního programu byl Montmartre. Jeho vrchol zdobí teprve necelé jedno století novorománská bazilika Sacré Coeur. Zdejší socha Ježíše Krista je, co týče umístění, výjimkou z pravidla. Vzhlíží totiž místo na západ na jih a sleduje tak pod sebou hříšnou Paříž. Právě na Montmartru bychom hříšníků našli požehnaně. V minulosti tu žili všelijací bohémové, kteří často zašli do jednoho ze zdejších nevěstinců či kabaretů. Asi nejproslulejším z nich je Moulin Rouge neboli Červený mlýn.

Zahrady jako z pohádky

Ne nadarmo se Ludvíku XIV. přezdívá „Král Slunce.“ Jeho asi nejznámější stavba – zámek Versailles – skutečně září do okolí zlatem. A možná je i jakousi pokladnicí, která ukrývá mnoho pokladů. Třeba rozsáhlé zahrady, jež si někteří z nás prošli, jsou učiněným unikátem, který působí opravdu pohádkovým dojmem.

Další část našeho putování Paříží jsme věnovali obrazárně Louvre. Původně se jednalo o královskou pevnost Filipa Augusta ze 12. století. V běhu časů však sídlo přestávalo stačit požadavkům francouzských vladařů, a proto bylo od dob Ludvíka XIII. postupně přestavováno. V současné době tady můžeme najít spoustu cenných exponátů v čele se světoznámou Monou Lisou. Její obraz se možná zdá na internetových stránkách jako velký, ve skutečnosti má ale tento obraz Leonarda da Vinciho rozměry pouze 77 x 53 centimetrů. Dnes musí být na ní i na údržbu celého muzea, které vzniklo roku 1793, vyčleněno ročně kolem 4 miliónů eur.

Na závěr projížďka lodí

Naší poslední aktivitou v hlavním městě Francie byla projížďka lodí po Seině. Během ní jsme pohodlně z paluby zhlédli všechny památky, kterými jsme prošli. Závěr našeho zájezdu jsme si zpestřili ještě koupáním v kurfiřtských perličkových lázních v německém Ambergu.

Věřím, že jsme au revoir francouzské metropoli neřekli naposled.

Petr Komárek

ZŠ Litovel, Jungmannova