Šotek a brouk hovnivál

Autor

Ladislava Whitcroft

Jednoho letního rána si sluníčko protáhlo paprsky a zašimralo Šotka na spáleném nose. Ten vyskočil a okamžitě začal promýšlet, co s načatým dnem. A protože včera zapršelo, rozhodl se vydat do lesa zkontrolovat, co tam nového přes noc přibylo. Na mechové cestě potkal zvláštního brouka, který lezl pozpátku a zadníma nohama před sebou valil cosi kulatého.

„Dobrý den, pane brouku,“ pozdravil slušně Šotek, „copak si to tady válíte?”

Brouk, který měl náramně naspěch, nevrle odsekl: „Kuličku z prvotřídního trusu, copak jsi slepý?”

„A k čemu vám bude, že jsem tak smělý?” nedal se odbýt Šotek.

Brouk na to podrážděně: „Ty máš ale otázky, no přece musím najít nějaké pěkné místečko, které se bude líbit i mé paní. Tam pak vyhloubím důlek a kuličku do něj uložím.”

„To jsou mi věci. A pročpak to všechno děláte?” divil se dál Šotek.

Brouk se nenápadně rozhlédl kolem, jestli někde neuvidí tu višeň, ze které Šotek určitě spadl: „U všech voňavých hovínek, to přece ví každá šiška. Dělám to pro své děti. Aby měly co papat, až budou v téhle kuličce pěkně schované.”

„A jakpak se vaše dětičky do té kuličky dostanou?” ptal se dál Šotek.

Brouk už teď zněl trochu naštvaně: „Máš ty vůbec něco pod tou šotkovskou čepicí? Do kuličky přece moje paní naklade vajíčka, tak to chodí odjakživa. Z vajíček se pak vylíhnou rozkošné larvičky. Ty se budou živit všemi těmi dobrotami, ze kterých jsem kuličku uhnětl. Proto jsem pro ně posbíral jen ten prvotřídní trus, ty se ale budou mít.”

Šotek na to už trochu opatrně: „A co až to všechno snědí, to potom budou o hladu?”

Brouk zakroutil nevěřícně tykadly: „Tak to se možná stalo tobě, když jsi byl malý a málo tě krmili chytrou trusovou kaší. To já jsem pro svoje dětičky nasbíral pochoutek dost. A navíc, až se larvičky dosyta napapají, tak se zakuklí jako nějaká mumie. Pěkně se prospí a pak se z nich vylíhnou nádherní brouci. Určitě budou všichni krásní a pracovití po tatínkovi. A vůbec, už se mi nechce ztrácet čas s takovým nedovtipou, musím běžet, nebo mi ještě tu moji nádhernou kuličku někdo vyfoukne. Někteří kolegové jsou tak drzí, že se nestydí kuličku krást svým kamarádům. A vůbec jim nevadí, že jsou ze stejné rodiny brouků.”

A milý brouk se s funěním zapřel do kuličky a nechal zkoprnělého Šotka stát uprostřed lesní cesty.

Pohrajte si ještě trochu s článkem o hovniválovi a podívejte se na Šotkovy pracovní listy, které najdete v příloze.

Ladislava Whitcroft

Zobrazení: 11839

Hodnocení: 2.2 (431 hlasů)

 

28. 6. 2011

 
 
 
 
Vyhledat:
«
0/0
«
Příspěvky do diskuze mohou zasílat pouze přihlášení uživatelé.

Ladislava Whitcroft

Zobrazení: 11839

Hodnocení: 2.7 (201 hlasů)

 

28. 6. 2011