Básnit není tak snadné, jak jsem si myslel. Rozhodl jsem se tedy, že než začnu psát svou vlastní básničku, přečtu si hodně básniček od jiných autorů a budu přemýšlet nad tím, jak asi tahle dílka vznikala.

Jak asi vytvářel Jiří Žáček básničku o kočkách?

Zima pro kočku

Sněží, sněží potichu,
Kočky, choďte v kožichu!
Noste kožich kočičí,
Pod něj vítr nefičí.

Možná, že jednou večer, někdy kolem Vánoc, šel Jiří Žáček domů po zasněženém chodníku. Sněhové vločky pomalu padaly na zem. Na sobě měl jen tenký kabát a byla mu zima! Najednou uviděl kočku, jak si spokojeně vykračuje sněhem a napadlo ho, že se kočky mají v zimě dobře, protože mají teplý kožich. Možná, že zrovna když myslel na kočky v kožichu, blesklo mu hlavou, že by se to dobře rýmovalo se slovem potichu. A bylo to tu, inspirace!

V duchu začal veršovat:

sněží, sněží potichu
kočky v kožichu

Nápad přišel znenadání, a protože Jiří Žáček napsal básniček už spoustu a ví, že inspirace přichází nečekaně, nosí všude s sebou poznámkový blok a tužku. Nápad si hned zapsal a dál o něm přemýšlel.

Když si přečetl verše nahlas, zdálo se mu, že ve druhém verši něco schází, že je příliš krátký, a tak ho prodloužil:

Sněží, sněží potichu
kočky chodí v kožichu.

Znovu si to přečetl nahlas a už to znělo dobře, jen se mu to najednou zdálo trochu obyčejné a tak napsal:

Sněží, sněží potichu,
Kočky, choďte v kožichu!

Potom pokračoval:

Noste kožich kočičí…

…Začal přemýšlet, co by se k tomu rýmovalo. Opakoval si dokola slovo „kočičí“ a hledal rým. Mohla ho napadat různá slova:

kočičí – slepičí
kočičí – jepičí
kočičí – holčičí
kočičí – zacvičí
kočičí – nekřičí
kočičí – jehličí
kočičí – hasiči

Všechno si zapisoval, ale slova, která ho napadala, se mu do básničky moc nehodila. Přečetl si znova všechno, co zatím napsal:

Sněží, sněží potichu,
kočky, choďte v kožichu!
Noste kožich kočičí…

…A najednou ho to napadlo – nefičí.

Noste kožich kočičí,
pod kožich vítr nefičí

Hmmm, moc se mu nelíbilo, že se opakuje slovo kožich, a navíc se zdá, jako by v posledním řádku něco přebývalo. Chvíli zkoušel různé varianty a nakonec básničku dokončil:

Sněží, sněží potichu,
kočky, choďte v kožichu!
Noste kožich kočičí
Pod něj vítr nefičí.

Stejně mi to nakonec nedalo a tak jsem Jiřímu Žáčkovi napsal e-mail, abych zjistil, jak to s tou básničkou doopravdy bylo. Představte si, co mi odepsal: "S básničkou o kočce v kočičím kožichu to bylo tak, že jsem seděl doma u psacího stolu a díval se na našeho kocoura, který se promenoval na balkoně... Jinak jste to odhadl dobře." To jsem ale šikula!

A na závěr vám doporučuju podívat se na autorské stránky Jiřího Žáčka: http://www.jirizacek.cz/

Šotek

Zobrazení: 20324

Hodnocení: 2.3 (610 hlasů)

Související články:

 

29. 11. 2011

 
 
Vyhledat:
cgdgtd - bez titulku22. 2. 2012 17:06 

moc krátký ale hezký.

Lucie Štěpánková - Velikonoce21. 2. 2017 8:47 

Velikonoce,
nejsou Vánoce

«
1/1
«
Příspěvky do diskuze mohou zasílat pouze přihlášení uživatelé.

Šotek

Zobrazení: 15645

Hodnocení: 2.7 (239 hlasů)

 

29. 11. 2011