Co potřebujeme:
- dobrý kolektiv..
- balónky..
- fáborky..
- bublifuk
- hudbu
Nejkrásnější chvíle jsou chvíle s přáteli, jako třeba večírky... Za vlahé večerní nálady. Z nejčistších částí bytu se stal taneční parket a velký bublifuk fouká obrovské bubliny. Sníh! Tak vypadají bubliny, které létají po celém bytě. Nespoutaná hudba, která s každým lomcuje ze strany na stranu.
Fáborky vypadají jako barevné hlavy, které se odrážejí v odrazu balónků. Praskající balónky létají vzduchem a lákají na parket spoustu nových lidí. Slunce zapadá a nálada je lepší a lepší.
Když zapadne slunce, světelné efekty létají vzduchem, naráží do ostatních oken a slyšíte jen nadávky sousedů. „Ticho! Co noční klid?“ ptají se. My na ně mávneme jen rukama a říkáme: „Že vy jste byli také mladí.“
Když je po narážkách sousedů ticho, tak slyšíte jen úžasnou muziku, smích přátel i možná praskající balónky. Celý barák už dříme ve svých čokoládových snech, jen my si užíváme večírek. Nasyť mě, noci, radostí a energií, kterou přinášíš!
Zanedlouho už je ráno a večírek se s velkou smůlou chýlí ke konci. „Sbohem! Zase někdy!“ slyšíme kamarády, kteří se rozchází do svých domovů a někteří u vás i spí.
Pavla Šmídová, 9. ročník
ZŠ Komenského Týnec nad Sázavou
10. 11. 2011