Moje panička s rodinou se chystala na dovolenou a já doufal, že na mě nezapomene. Nezapomněla. Zabalila do batohu mě i moje kamarády. Odjeli jsme do Toulovcových maštalí. Cesta trvala dlouho, ale my jsme to vydrželi. Ubytovali jsme se v hotelu ve velkém pokoji. Rodina rychle vybalila a mohli jsme jít na první vycházku po okolí.

Foto: Petra Jordánová

Protože jsem byl nejoblíbenější hračkou mé paničky, mohl jsem na výlet s ní. Nesl jsem se pěkně v batohu na jejích zádech a rozhlížel se okolo.

Zprvu jsme šli dlouho lesem a jediným zpestřením té nudné cesty byl potok, který jsme museli přeskákat po kamenech. Já tedy ne. Já se přece nesl v batohu. Mohl jsem své paničce jen fandit. Ale bylo to bez problémů. Z lesa jsme se dostali k nějaké malé vesničce, prošli jí, koukli na turistický rozcestník a za vsí znovu vlezli mezi stromy.

Prudkým svahem jsme seběhli do údolí. Okolo se objevily pískovcové skály. Z pěšinky v údolí jsme každou chvíli odbočili k nějakému šutru. Moje panička se zmocnila foťáku a všude mě fotila. Musel jsem stát na spoustě kamenů a na spoustě takových polic, které jsou v těch skalách.

Panička a její rodiče se také občas radili nad přístrojem, kterému říkali GPS a pomocí něhož hledali poklady. A díky tomuto přístroji jsme se dostali i do míst, kam normálně lidé ani plyšová zvířátka nechodí. Dokonce jsme se protáhli úzkou štěrbinou, vylezli po hodně sešlapaných schodech a vlezli do jakési malé jeskyňky. Spíš to byl jen takový převis, pod nímž měl být ukryt ten poklad. A zatímco ti s GPS jej hledali, mě panička vysadila na jeden z kamenů, který tu byl a chtěla mě zase vyfotit. Jenže nějak zafoukalo nebo co a já se zřítil do úzké mezery, která byla za tím balvanem. Myslel jsem si, že je to můj konec, protože jsem se zakutálel až úplně dolů. Dost hluboko. Vylézt jsem nemohl. Ani to neumím.

Ale moje panička mě tam samozřejmě nenechala. Když zjistila, že pro mě ani ona nedosáhne, zorganizovala záchrannou akci. GPS byla odložena a začalo shánění nějaké větve či klacku. Nevím, kde je nakonec našli, ale někdo donesl klacky. Hned dva. Ty moje paní strčila do té mezery, sevřela mě jimi jako kleštěmi a opatrně vytahovala nahoru. Napoprvé se to nepodařilo, opět jsem zahučel dolů. Ale další pokus už byl úspěšný a já se dostal zase ven.

Teď teprve se moje panička rozplakala. Ale ne štěstím, že jsem venku, ale protože jsem byl hrozně špinavý a ušmudlaný. Můj bílý kožíšek byl teď úplně šedý a večer jsem se musel na hotelu vykoupat. Panička mě v umyvadle drhnula mýdlem, až jsem byl zase bílý. Jenže jsem byl taky hodně nacucaný vodou a do rána neuschnul. Další den jsem tedy na výlet nemohl. Raději jsem se sušil na pokoji. Přece kvůli dalšímu výletu do skal nenachladnu. Ten včerejší mi úplně stačil.

Petra Jordánová, 7. ročník

ZŠ Benešova 585, Třebíč

Petra Jordánová

Zobrazení: 26904

Hodnocení: 2.1 (972 hlasů)

Související články:

 

18. 10. 2011

 
 
Vyhledat:
«
0/0
«
Příspěvky do diskuze mohou zasílat pouze přihlášení uživatelé.

Petra Jordánová

Zobrazení: 26617

Hodnocení: 2.5 (454 hlasů)

 

18. 10. 2011

 

Pro hlasování je potřeba mít zapnuto cookies