Tento příběh se stal o letních prázdninách, které jsem trávila společně se sestřenkou Bárou u naší tetičky Aničky. Celé dny jsme si společně hrály, běhaly po lese a dohlížely na tetiny ovce a kozy, aby se dobře napásly. Občas jsme došly na houby, borůvky nebo maliny.

Bylo krásné slunečné počasí a moc se nám u Aničky líbilo. Rády jsme jí pomáhaly a každý večer s chutí poslouchaly její hezké příběhy. Nejvíc se mi líbil příběh o skřítkovi, který opatroval v podzemí velký poklad. Při tetině vyprávění jsem si představovala, že i já objevím poklad. A možná bude právě tady, třeba na zahradě, nebo v blízkém lese. Spolu s Bárou jsme ještě před spaním probíraly, co bychom s pokladem udělaly, komu bychom udělaly radost. Než jsme obě usnuly, umínily jsme si, že se hned druhý den vydáme za pokladem.

Ráno nás ale vzbudilo deštivé počasí. Nejprve jsme byly s Bárou zklamané, ale pak jsem dostala nápad. Vydáme se na tetinu půdu. Vždyť i tady by se nějaký poklad mohl ukrývat. Budeme ho společně hledat! A vy se určitě budete divit, ale poklad jsme opravdu našly.

Skříně na půdě nás mile překvapily. Byly plné krásných šatů a klobouků. Nevěděly jsme, které si vyzkoušet dřív. Na dně jedné z krabic jsme našly krásnou šperkovnici plnou třpytivých ozdob a korálků. Tak takový poklad jsme opravdu nečekaly. Už jsme si představovaly, co všechno si koupíme, kam vezmeme rodiče na dovolenou, čím uděláme ostatním radost.

Radost z pokladu měla hlavně teta Anička, když jsme jí šperkovnici ukázaly. Byly v ní totiž korálky z jejího mládí, které již dávno oplakala. Neměly sice cenu peněžní, ale pamětní.

Eliška Řezáčová, 5. ročník

Základní škola a mateřská škola Lukavice, okres Chrudim