Čtenářský deník: Dvě nevinně se tvářící slova, která jsou noční můrou nejednoho kluka a nejedné holky. Co napadne při jejich vyslovení vás? Kamarádi našeho Šotka, Lenka s Vojtou, v tom mají jasno: „Otrava!“… „Blééééé!“… „Opíšu to od Petra!“ V lepším případě pak: „Ještě že existuje internet!“ Věřte, nevěřte (ale spíš věřte), pro našeho Šotka se stalo vytváření čtenářského deníku úžasným dobrodružstvím.

Co mají společného Lenka s Vojtou?

Lenka s Vojtou jsou sourozenci. A jako všichni správní sourozenci se moc rádi hádají, hašteří a pošťuchují. Na jedné věci se ale shodnou - čtenářské deníky oba k smrti nesnášejí! Přitom je ale čtení knížek naopak k smrti baví. Největší požitek pod sluncem rovná se čokoládovému pudingu se šlehačkou (jahody pro Vojtu, maliny pro Lenku prosím), útulnému koutku mimo dosah otravných dospělých a hlavně skvělé knížce. Jakmile však dojde na to, napsat něco o knížce do čtenářského deníku, veškerý požitek je rázem fuč. Komu by se chtělo popisovat, kdo v knížce co dělal, koho potkal, co se stalo pak a potom…. To je lepší vše opsat od nějakého třídního snaživce.

Čím Šotek překvapil Lenku s Vojtou?

To bylo překvapení, když zjistili, že Šotek si píše svůj čtenářský deník od nepaměti. Neříká mu však „čtenářský deník“, to by byla nuda, ale… No, ono je to vlastně tajné. Schválně, jak byste mu říkali vy? Zkuste si sami vymyslet nějaký úžasný název a napsat ho do diskuzního okénka pod tento článek.

Šotek se už nemohl dívat na to, jak se jeho kamarádi trápí, a tak jim poradil: „Nemusíte přece dlouze psát, co se v knížce přesně stalo. Stejně to nikoho nezajímá (kromě paní učitelky, která to má v popisu práce). Nejdůležitější a nejzajímavější pro vás i ostatní jsou úžasné myšlenky, které vás při čtení napadají. Pište si, co vás nadchne, rozčílí. O čem byste si rádi popovídali nebo čím byste mohli zaujmout tu skvělou holku (skvělého kluka) z vedlejší třídy.“

Šotkovy chytré rady

Šotka třeba nejvíc baví psát si do deníku otázky, které ho při čtení napadají. Připadá si pak úžasně chytrý. Nebo si kreslí či popisuje, jak si něco při čtení představuje. Tak si třeba nakreslil vnitřek domečku, který nosil na zádech hlemýžď mrzout v knížce Ferda mravenec. Pak vedle obrázku napsal úžasnou otázku, která ho zrovna napadla: „Jaké by to asi bylo, kdyby si lidé také nosili na zádech své domečky?“ S tou pak vyrukoval na Lenku s Vojtou a byla z toho náramná diskuze.

Vojtu pak ještě napadlo, že by se mohli podívat do nějakých chytrých knížek na to, co že to ti hlemýždi vlastně v ulitě opravdu mají. Zrovna ale žádnou takovou knížku po ruce neměl, a tak si našel obrázek hlemýždě na internetu. Podívejte se, co našel: www.radula.estranky.cz/clanky/takovy-je-snek.html. Je tam dokonce popsáno, co přesně hlemýžď pod ulitou má! Není ten internet skvělá věc? Vojta pak obrázek Šotkovi do deníčku překreslil. Lenka z toho byla nadšená a hned chtěla vědět, jak Vojta obrázek na internetu našel. Ten mladší sestřičku moc rád poučil (kdybych ho neznala, řekla bych, že se tak trochu vytahoval): „Tak to do vyhledávače Googlu napíšeš slovo ‚hlemýžď‘. Nahoře na stránce nebo po levé straně si najdeš odkaz ‚obrázek‘. Na ten klikneš a na obrazovce se ti objeví spousta obrázků hlemýždě, ze kterých si můžeš vybrat.“

Takže, první Šotkův tip na psaní čtenářského deníku zní. Napište název knížky, kdo knížku napsal a ilustroval (nakreslil k ní obrázky). Rozdělte si list v deníku na dvě části, asi takhle:

Tak co, nechcete si to hned vyzkoušet a o své nápady se podělit s ostatními?

Šotek a jeho kamarádi pro vás připravili pracovní list, který najdete v příloze. Můžete si ho vytisknout a pracovat s ním doma s rodiči nebo ve škole se spolužáky.