Ahoj, mé jméno je bruslařka obecná a je mi 10 let. Bydlím nedaleko Třeboně, v takovém malém rybníčku. V létě si zde namáčím své po zimě unavené nožky a v zimě tady předvádím své krasobruslařské umění pro žabky. Chodím do školy pana Ptáčka Slavíčka, kde máme na denním rozpisu kurzy krasobruslení s takovou starší paní Miládkou Vykvetlou.

Strašně ráda bruslím. Moje žluťáskově žluté brusličky jsem si tak oblíbila, že je až někdy nechci sundavat z nohou. Tatínek mě už odmalička učil, jak na nich mám jezdit. Teď jezdím po celém Třeboňsku na celosvětové závody a moc mě to baví.

Doma mám asi 100 druhů šatů. Na každý den jiné. Zrovna dneska jsem si na sebe oblékla trávově zelenkavé. Ty mám asi nejraději. A taky už musím ke kadeřnici. Moje kávově hnědé vlasy už mě skoro přerůstají. A to se mi nelíbí, protože zakrývají má křišťálová očka. Zrovna dnes ráno jsem skoro nedopnula sukni, takže musím zhubnout. To je moje předsevzetí do roku 2012. A také si musím koupit nějaké další šperky. Ty černo-zelené, co mám dneska na sobě, už jsou docela obnošené.

Moje drobnější postava mi umožňuje velkou mrštnost. A jelikož mám kratší nožky a ruce, mohu se rychleji a zároveň ladněji pohybovat.

Už když jsem se narodila, tak jsem měla na rameni znamínko B, jako Bruslařka. Možná i kvůli tomu mám ve škole přezdívku „BAVIČ“.

Patřím do říše Bruslařek. Ale na světě existuje daleko více říší. Dokonce existuje taková velká říše, která se nazývá Člověk. Lidé nás často popisují jako malé zakrslíky, kteří nejsou k ničemu užiteční. Ale není na tom žádná pravda. Od té doby, co jsem slyšela jejich názor, se řídím přirovnáním „Živočich jako živočich“ a nikoho neporovnávám.

Edita Krejčíková, 9. ročník

ZŠ Komenského 265, 257 41 Týnec nad Sázavou