Na palouku pod stromem stála žena a vytáčela na telefonu číslo. "1805... tak dělej! Zvedni to!" hudrovala a křečovitě ho svírala.

"Haló?" ozvalo se ospale z telefonu. "Komisaři Vrťapko? To jsem já, Molly Winchesterová. Potřebuji, abyste honem přijel. Kousek za naším domem. Je tu-je tu... strom a na něm můj... můj... manžel!" vzlykla žena. "Hned jsem tam," ozval se už profesionální hlas. Na komisaře Vrťapku bylo v těchto věcech naprostý spoleh.

Žena se smutně dívala na svého muže, jak visel na laně ze starého dubu. Z jejího přemýšlení ji vytrhl zvuk motoru. "Paní Winchestrová!" zavolal pan Vrťapka a honem vystupoval z auta. Rychlým krokem přiklusal k paní a zadíval se na osobu visející na stromě. "Jak se to stalo?" ptal se poplašeně.

Rodina Winchestrů byla velice uctívaná a sir Apleton, manžel paní Molly, byl nejbohatší Angličan. "Kdo by si troufl tohle udělat?" bědoval. "J-já nevím!" vzlykala Molly. "V noci jsem nemohla usnout, a když jsem nezabírala ani k ránu, chtěla jsem jít na čerstvý vzduch. A tady... tady... jsem na-našla Aplet-ona!" plakala. Komisaři Vrťapkovi to bylo divné. "A to jste si nevšimla, že vedle vás váš manžel není?" vyptával se. "Ne," odpověděla žena roztřeseně. "My jsme se pár dní předtím pohádali, a proto už pár dní spíme v oddělených pokojích," svěřila se komisaři. "Kdybych věděla, co se stane, tak bych... tak bych na něj nebyla... tak na-naštvaná!" rozbrečela se. "Nebojte se, madam," utěšoval ji.

Vše se mu zdálo být v naprostém pořádku. Pláč je v tomto případě běžný. Ale stejně. Molly brečela takovým zvláštním způsobem, který ani sám detektiv Vrťapka neznal. "Budu na vás mít pár otázek, jestli se nebudete zlobit." Optal se. Dáma trochu zpozorněla. "Ano? Co chcete vědět?" Začala pomalu přešlapovat, dokonce se jí orosily brýle. Byly to ty typické brejličky od Theodora Dermana, proslulého výrobce v tomto oboru. "Brýle máte od Theodora Dermana?" Začal. "No jistě. Ale vážně nevím, k čemu vám tahle otázka bude." Po brýlích jí stekla první kapka. "Tento typ se vlastně ještě ani nedostal do prodeje, že?" Usmál se inspektor. "Promiňte?!" Druhá kapka stékala toutéž stopou. "Chcete snad říci.." "Ó ano. Chci říci, že vám tyto brýle věnoval sám Derman, že?" Dáma si je sundala a položila je na knihu o trampingu a tábornictví. "Dobře. Mám je od něj. Ale to vůbec nepoukazuje na to, že bych ho snad byla zavraždila."

Odešla od Vrťapky na pět kroků, sedla si do křesla u okna a rozhlédla se po velké zahradě. Oběšeného muže právě sundavali ze stromu. Vrťapka usilovně přemýšlel, na co by se dál zeptal. Když tu ho zaujala ta kniha. Ta, na kterou Molly položila brýle. Opatrně a potichu začal listovat. Najednou ho zaujala založená stránka. Kapitola osmá. Uzly. Rybářská spojka, křížová spojka, škotová spojka, oprátka.. Oprátka. V duchu v něm hrklo. Četl. Hodí se na ni středně tlusté lano. Můžete na ni pověsit cokoliv, aniž by daná věc mohla spadnout. Dále na té stránce bylo dalších asi osm uzlů. Zavřel knihu a potají ji položil.

"Molly? Jdu se na chvíli podívat ven. Nikam nechoďte." Sundal Kabát a klobouk z věšáku, bouchl dveřmi a šel směrem k místu, kde se vše událo. Molly si promnula ruce a zabořila se ještě hlouběji do sedačky. Vrťapka se pořád díval do onoho okna, jestli neutekla. Ale ona ne. Seděla jako zařezaná. Zbývalo pár metrů, ale ten velký silný dub se zdál být čím dál vzdálenější.

"Pánové? Byla by možnost, že bych si nebožtíka prohlédl osobně?" Ti tři zvláštní mužíci nic nenamítali. Stačilo mu vidět jeho krk a udělalo se mu nevolno. Vedle něj leželo to lano. Uzel byl uvázán velice neprofesionálně. Ta křehká dáma by tam svého manžela přeci nevysadila. Tak silná zase není. Musel to být někdo silný. Derman! To je přeci kus chlapa! Každé ráno zdvihá 50kilové činky. Určitě mezi nimi byla jakási dohoda, jak Apletona zničit a oškubat o vše. Molly musela s Dermanem kvůli těmto brýlím vyjednávat. Až se dostanou na trh, budou stát okolo 120 liber. Diamanty posázené, zhotovené přímo Dermanovou ručkou. Ale proč by ho vraždili, když byl Apleton nejbohatší Angličan a na takové brýle by měl?

Vrťapka odešel. Celé dvě hodiny o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Začínalo se stmívat a on se konečně vracel a namířil si to rovnou k Mollyinu domu. "Takže madam. Vše je vyřešeno. Vy a Theodor Derman budete obviněni z vraždy vašeho manžela Apletona Winchestra." „Cože? A na to jste přišel jak?" Otřásla sebou. "Milá paní. Byl jsem za bratrem vašeho zesnulého manžela. Prý se mu asi před třemi dny svěřil, že se hádáte." "No, ale to jsem vám už říkala!" "Nepřerušujte mě!" zavrčel Vrťapka, "Hádali jste se kvůli brýlím! Váš manžel vám je nechtěl koupit, protože se s Dermanem nesnášel a takovýto obchod mu nemohl dopřát, že? A nesnášeli se proč?" "No protože.." zamumlala madam Winchestrová. "No protože to byl světoznámý sukničkář. Ale vy jste se neovládla a jeho život vyměnila za kus ničeho s dioptriemi!" Dořekl Vrťapka větu a Molly odvedl.

Marie Kyptová, 9. ročník

Základní škola Týnec nad Sázavou