…Jdu se v rychlosti nasnídat, popřát ostatním dobré ráno a oznámit, že jdu ven.

Je slunečný den, beru si knihu, ve které se odehrává příběh z kouzelnického prostředí. Takové miluji. Procházím rozkvetlou a voňavou loukou. Není sice moc velká, ale zato pohádkově krásná. Chvíli se tu zdržím a vychutnávám si svěží vůni, která mě obklopila. Ještě projdu kouskem lesa a jsem na místě. Jsem tam, kde jsem chtěla být – u rybníka. Pohodlně se posadím pod smrk, který je jako vytržen z mého snu. Dobře si ho pamatuji, zdává se mi o něm opravdu často.

Rozhlížím se kolem sebe a jsem okouzlena krajinou. Nevelký rybník je obklopen rákosím a jinými křovinami, voda v něm je modrozelená. Neustále na mě působí uklidňujícím dojmem. Začínám si uvědomovat, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ponořuji se do vlastních myšlenek. Pomalu se probírám ze snění, otevírám si svou knihu a potopím se do hlubin textu.

Vytrhla mě až zima, která mnou otřásla a já si teprve nyní všimla, že už se stmívá. Slunce se sklání za obzor, zvedám se k odchodu a cítím smutek. Už neuvidím, jak se na krajinu snáší noc, jak na tmavnoucí oblohu vystoupí první hvězda, ani neuslyším ptáka v dáli zazpíval večerku a nebudu svědkem toho, jak vyjde měsíc, který bude celý les při jeho sladkém spánku hlídat.

Aneta Klímová, 9. ročník

Základní škola a Mateřská škola Strážek