S koncem starého a začátkem nového roku máme ve zvyku promyslet si minulé a dát si nové předsevzetí. Ta bývají různá, například si řekneme: chci zhubnout, chci lepší známky, přestanu kouřit, tento rok nebudu lhát a mnoho dalších, ale stejně to asi porušíme. Většinu těchto předsevzetí porušíme již po pár dnech. Jen třetina lidí to dodrží. Já jsem se rozhodla dát si předsevzetí zlepšit známky. Ten, kdo mě zná, ví, že to potřebuju jako sůl. Když si zlepším známky alespoň o jeden stupeň, bude to „good“.

Jsem ráda, že předsevzetí existuje, lidi si dávají vyšší cíle, kterých by v příštím roce chtěli dosáhnout. I když lidé na předsevzetí v půlce února zapomenou, alespoň se o to pokusili, ne? Myslím, že předsevzetí by si měl dát každý. A když už se k nějakému tomu předsevzetí dostaneme a vydržíme u něj pár dní, byla by škoda v tom nepokračovat. Někdy totiž není běžná cesta tou nejjednodušší, a když se trochu zamyslíme, možná všechno vyřešíme v jednom kroku.