Budu popisovat mrazivý zimní den. Není lepší pocit, než to nádherné příjemné probuzení do mrazivého zimního dne. Ten příjemný, nadýchaný, studený vánek, který nás obklopí po otevření zimou nádherně zmalovaného okna.

Čím bych chtěla být, to ještě nevím, ale vím, čím být nechci. Nechci být učitelkou, uklízečkou, prodavačkou, zahradnicí, doktorkou, zdravotní sestřičkou, politikem.

Položme si otázku! K čemu je lavička v parku? Jejím účelem je dopřát odpočinek pro několik tisíců ba i desetitisíců lidí, kteří si na ni rádi sednou a poskytnou oddech svým nohám. Toto je její pravý účel. Bohužel se musím pozastavit nad tím, že žije i spousta vandalů, kteří si o ní otřou našlápnutý psí výtvor, nebo rozžvýkanou větrovou žvýkačku WINTERFRESH.

Někdy je dobré zamyslet se nad věcmi, které nás potkávají každý den. Člověk si pak totiž ještě víc uvědomí jejich skutečnou hodnotu. Například zcela obyčejná kniha. Předmět, který si můžeme koupit, nebo zcela zadarmo půjčit v knihovnách, dokáže s naší myslí neobyčejné věci.

Co pro mne znamená kniha? Kniha je mou bránou do světa fantazie a představ. Porovnejme si knihu a například film. Stejné situace, stejné myšlenky autora, ale v knize to každý může vidět jinak. Film vidíte takový, jaký je, ale v knize jsou pouhá písmena, slova, věty. Ale právě to vám umožňuje udělat si o dané věci vlastní obrázek. A řekněte, není to krásný pocit? Jste si vlastním autorem toho, co čtete.

Co pro mě znamená fantazie? Řeknu to rovnou: všechno. Bez fantazie bych nebyla nic. Já totiž čtu převážně fantastické knížky a jsem strašně velký snílek. Často si vymýšlím příběhy z úplných maličkostí.