Malý chlapec jménem Rudolf žil v jednom malém městě a strašně rád se díval na televizi, to se ale příliš nelíbilo jeho rodičům.

Jednoho dne šel Rudolf do školy a před školou se potkal s kamarády. S Petrem, Honzou a Frantou. Petr říkal, že bude v sobotu pecka horor a že se bude dívat. Rudolf řekl, že by se chtěl taky dívat, ale doma mu to nedovolí. Petr řekl, že on se vůbec nebojí a že se můžou přijít dívat k němu a že můžou u něj také přespat. A tak se rozhodli, že půjdou Petrovi.

Když se onu sobotu sešli před Petrovým domem, zjistili, že Honza nedorazil. Petr řekl, že to nevadí, že si to užijí i bez něho.

Jak přišli do domu, z kuchyně se ozvalo „Ahoj, kluci!“ to byla Petrova maminka, právě odcházela na noční. V domě tedy zůstali sami. Odešli nahoru do Petrova pokoje, za chvíli měl horor začít…

Kluci se uvelebili a Petr zhasnul světlo. Film začal, Petr, ten hrdina, se schoval pod peřinu a vůbec se nedíval. Horor byl děsně hnusný, samá krev a výkřiky smrti. Kluci chtěli televizi vypnout, ale nevěděli jak…

Najednou někdo začal bouchat na dveře a bouchání bylo čím dál silnější a silnější. Bum, bum, bum! Petr konečně vypnul televizi a byla úplná tma! V té tmě i bouchání utichlo a oni slyšeli, že někdo vešel do domu. Oba se báli, někdo vešel do pokoje, chytil Petra za nohu a pak ho zase pustil, už byl na odchodu, ale šlápl na Rudolfa, a ten zakřičel. To ale neměl dělat, Rudolf se asi bál, že je to kostlivec, který si přišel pro něj, aby ho potrestal za to, že se koukal na pro něj zakázaný horor.

Kluci uslyšeli nastartovat motor auta a mumlání: „Na co jsem to zapomněl… jo! Kosti a játra!” Rudolf se čím dál víc bál… Najednou ten motor přestal bručet a zase ho někdo chytil za ruku. Rudolf se musel zvednout a jít. Chvilku s tím neznámým šel, když najednou byl položen na žíněnku. Rudolf se bál podívat, kde je. Pak si pamatoval pouze dupot a pak, že ze strachu omdlel.

Ráno se probudil ve svém pokoji. Ucítil vůni - byl to vývar z kostí a jater, který měl tolik rád.

Když přišel do kuchyně, rodiče řekli: „Dobré dopoledne.” Rudolf byl rád, že je doma, ale divil se, kde se tu vzali strýc s tetou. A rodiče říkali: „Přece jedeme na společný výlet a tetě ujel odpolední vlak, a tak přijeli se strýcem až v noci, skoro se nedobouchali.”

Ruda si uvědomil, co všechno se mu v hlavě ve spánku popletlo, a sám od sebe si začal slibovat, že už se nebude nikdy koukat na horory.