Psal se den 16. 4. 2006. Popelka seděla ve svém pokoji, tedy pokud se to vůbec dalo považovat za pokoj. Vypadalo to tam spíše jako v mučírně. Bez postele, bez koberce a bez jakéhokoliv předmětu uvnitř. Na oknech mříže a na dveřích kovové panty. Popelka seděla v koutě a přemýšlela. Najednou ji vyrušil křik z vedlejší místnosti. Byla to její macecha. Volala Popelku. Prý už na ni volá hodinu a ona pořád ne a ne se ozvat. Popelka se omlouvala a omlouvala, ale bohužel bylo už pozdě. Macecha ji zavřela do hladomorny. „To tě ponaučí,“ zvolala macecha a 3 dny nechala Popelku napospas krysám, plísni a jiným nečistotám, které na půdě byly. Popelka, hladová, modlila se bohu. Proč tohle musí snášet a proč se tohle muselo stát zrovna jí?

Tři dlouhé dny uběhly a Popelka se zase po nějaké době pořádně najedla. A takhle to probíhalo další 3 roky pořád dokola. V den kdy Popelka dosáhla plnoletosti a konečně jí bylo osmnáct let, v den jejích narozenin Popelka mohla konečně opustit macechu a své dvě sestry. Popelka byla šťastná, ale zároveň se bála. Neměla kam jít. Bloudila po lese a šla pořád za nosem. Doufala, že najde nějakou opuštěnou chalupu či domek, někoho, komu by nevadilo, že by u nich na pár dní zůstala.

Už se stmívalo a Popelka už nevěděla, jak dál, a začínala mít čím dál větší strach. Když tu najednou uviděla chalupu obrostlou břečťanem a s polorozpadlou střechou, ovšem všechno lepší než nic. Popelka zaklepala, ale nikdo se neozýval. Zaklepala tedy znovu, ale zase nic. Vešla tedy dovnitř. Uviděla malou kamennou lavičku pokrytou senem a pod ní provazy. Popelka to neřešila a raději si lehla a spala. Párkrát jí vzbudilo skřípání větví ve větru, párkrát byla ze sna vytržena kvůli sovám či kvůli vytí vlků. Vyspala se však dobře. To ovšem nečekala, co ji překvapilo ráno.

Když se ráno probudila, zděšením nadskočila. Byla svázaná provazem a nemohla se hýbat. Začínala se bát víc a víc. Najednou uslyšela vrzání dřevěné chatrče. Otevřely se dveře a v nich stál muž. Obrostlý muž v odrbaných šatech připomínající neandrtálce. Popelka se zděsila ještě víc a začala brečet a hulákat na lesy, ale nic nepomohlo. Starý muž jí raději zalepil pusu. Popelka nemohla dýchat a žadonila o milost. Muž se slitoval a pásku jí sundal. Nacpal ji však do úst slámu. Když muž odešel, Popelka se vykroutila z provazů a vyndala si slámu z úst. Vyplížila se z chatrče, vzala si koně, který pravděpodobně patřil jemu, a utíkala z lesa pryč. Utekla do města.

Na koňském sedle našla měšec plný dukátů. Koně ustájila na noc ve stáji a šla do hostince na večeři a zaplatila si na noc ubytování. Když se vyspala, vyzvedla si koně a na návsi si natočila plné láhve vody a koupila si s sebou krajíc chleba. Nasedla na koně a jela dál za nosem. Dojela zase do lesa, kde nechala koně u jezírka napít a odpočinula si.

Bohužel ne na dlouho. Najednou se kůň splašil a utekl. Popelka však nevěděla proč. A najednou se objevila smečka vlků. Popelka se snažila utéct ale bohužel… Vlci ji roztrhali na kousky. Po celém lese se válely její zbytky. Všem lidem to bylo líto a Popelce uspořádali rozloučení. Když vše skončilo, uložily Popelčin hrob vedle hrobu její matky. Kdo ví, třeba se má mnohem lépe než dříve.