O chytrém Matějovi

V jedné vesnici zvané Prasečí Lhota bydlel vyučený švec a zkoušený kovář Matěj. Zdá se vám, že to moc nejde dohromady? Ale jděte, obě tahle řemesla vykonával Matěj s láskou. Pro lidi vyráběl to, co potřebovali.

 A tohoto Matěje jednou v noci probudila zvláštní návštěva. Tři trpaslíci a dvě víly. Nejstarší víla se omlouvala: „Promiň, že tě rušíme, ale sedlák Douba nám ukradl stříbrné sekery a taneční střevíčky. Také nás vyhnal z našeho domova, prosíme, pomoz nám.“

„Zkusím to,“ odpověděl Matěj rázným hlasem, ale pak ho něco napadlo: „A kde teď budete přebývat?“

Tentokrát odpověděl nejstarší trpaslík: „Ale to opravdu sami nevíme.“

„Tak víte co? Víly se mohou ubytovat u mě pod verpánkem a trpaslíci, vy si budete v kovárně určitě připadat jako doma.“

„Děkujeme, moc děkujeme,“ prohlásili všichni sborem, protože jim právě Matěj vytrhl trn z paty.

Jakmile se Matěj ráno probudil, vypravil se za sedlákem Doubou s žádostí, jestli by ukradené věci trpaslíkům a vílám nevrátil. Sedlák Douba se jenom uchechtl a povídá: „To víš, že je vrátím, ale až mi ukradneš mého nejlepšího koně. Bude ho hlídat všechna čeládka a všichni budou mít v ruce pušku.“

Matěj se však nelekl a rázně odpověděl: „Zavazuješ se tedy přísahou, že pokud se mi podaří ukrást ti koně, všechny věci vrátíš?“

„Ano, to se zavazuji,“ přislíbil veřejně sedlák Douba.

„V tom případě to tedy zkusím,“ ukončil dohadování Matěj.

A šel na to od lesa. Od staré selky si koupil šaty, na trhu nejlepší staročeskou medovinu a na závěr v apatyce silný uspávací prostředek. Do medoviny nasypal ono uspávadlo, převlékl se do šatů od selky a takto připraven a k nepoznání došel na statek sedláka Douby. Netrvalo dlouho a mezi čeládkou se rozkřiklo, že přišla babička, co zadarmo každému nalévá dobrou medovinu. A tak se všichni seběhli a nahýbali si tak dlouho, až z demižonu nevytekla ani kapka medoviny.

Za chvíli všichni usnuli, jenom jeden z hlídačů honem vsedl na pánova koně. Ovšem i ten zanedlouho v sedle usnul. Matěj ho nechtěl shodit, aby nespustil poplach. Natáhl tedy od trámu k trámu u stropu maštale provazy a na ně položil sedlo i s hlídačem. Nakonec koni ovázal kopyta starými hadry, aby neklapala, a na koni odjel do své kovárny.

Ráno sedlák Douba nevěřil vlastním očím. Vždyť to přijíždí Matěj na jeho koni. Chtě nechtě tedy musel vrátit ukradené věci. Navíc věnoval trpaslíkům sto padesát stříbrných tolarů, aby si mohli své sekery ještě vylepšit. Vílám pak přenechal k jejich nočním tancům svou nejlepší louku. Takže nakonec, místo aby vydělal, prodělal.

A poučení pro všechny pozorné čtenáře? Kdo chce moc, často nemívá nic.

David Hájek, 4. ročník

Základní škola a mateřská škola Lukavice, okres Chrudim