Jednoho dne se panda vsadila s opicí, že týden vydrží bez jídla. Opice se jí hned začala posmívat, že to nevydrží. Panda tedy šla domů. Když se ráno probudila, měla opravdu veliký hlad. Proto šla do lednice a půlku lednice vyjedla.

Pak si hned vzpomněla na svůj slib – nemá přece nic jíst. Hned z toho měla špatné svědomí. Jak to jen vyřeší? Úplně jednoduše – opici to prostě nepoví.

Když odpoledne přišla opice, ptala se pandy, jestli něco snědla. Ta hned vykřikla: „Nic, nic, neměla jsem vůbec hlad.“ Pak šli panda s opicí ven, a jelikož si celé odpoledne až do večera hráli, bylo lehké na hlad zapomenout. Opice se divila, jak je panda svěží a čilá, ale říkala si, že první den se to dá vydržet. Večer přišla panda domů a měla zase hlad. Otevřela lednici a tam se na ni usmál banán. Krásný, velký, žluťoučký. Hned ho snědla a šla spát.

A tak to šlo každý den. Opici to začalo být divné. Proto nalíčila na pandu past. Vlastně pastičku. A umístila ji do lednice. A zakryla ji kopcem šlehačky. Tu měla přeci panda moc ráda. A šla v klidu spát. Pozdě večer ji vzbudil hlasitý výkřik. Rychle za pandou. No jasně, panda má skřípnutou packu v pasti. Opice jí pomohla z pasti ven. „Proč jsi celou dobu lhala?“

„Bylo to hrozné, stydím se, ale nechtěla jsem se nechat zahanbit. Ale teď je to pro mě ještě větší ostuda. Měla jsem ti hned první den říct pravdu.“

Ponaučení: Nevsázej se o něco, co nedovedeš. Jo a nezapomeň, že lež má krátké nohy.

Michaela Šlitrová, 4. ročník

Základní škola a mateřská škola Lukavice, okres Chrudim